Cesta zlatého prasátka k úloze jednoho z českých vánočních symbolů začala již v předkřesťanské Evropě a pojí se s pohanskými předchůdci Vánoc. Vítání zimního slunovratu, ustupující noci a prodlužujícího se dne, patřilo mezi jednu z nejvýznamnějších náboženských slavností starých Slovanů. Jedním ze symbolů slunečního kultu potom bylo i prase, znak hojnosti, prosperity, kterou přinese započatý odchod zimy.
Přestože v křesťanské symbolice nese prase spíše negativní atributy: válí se v bahně je příkladem lenosti, špíny, obžerství a všech charakterových kazů stal se nakonec vepřík součástí lidových rituálů jednoho z nejvýznamnějších dní církevního roku. Zlatou barvu přijalo prasátko od pohanského vítání vracejícího se Slunce, jakkoli i v křesťanství má zlato významnou úlohu, zlatý byl totiž jeden z darů tří králů, které obdržel Ježíšek v jesličkách, neboť právě ve zlatě se odváděla daň králům.
