K polozapomenutým symbolům vánočního období patří purpura a její vůně, která dříve přinášela do příbytků našich prababiček sváteční atmosféru. Zvyk pálení jehličí a jiných vonných dřevin znali už naši prapředkové. Nesmíme také zapomenout na Kelty, kteří při svých magických obřadech používali vůně, které se uvolňovaly pálením doprovázené kouřem. Kdy se však poprvé objevila purpura tak, jak ji známe dnes, asi přesně nezjistíme. Rozhodně ji však znaly už naše praprababičky.
Počátek dnešního názvu – a možná i jejího složení – může souviset se vznikem výroby vonných směsí ve středověké Francii. Sušené vonné byliny a další ingredience se skladovaly v nádobách a sloužily k provonění a zlepšení prostředí obytných místností. Jednalo se dokonce o výsadu vyšších vrstev obyvatel. Směs se nazývala „pot – pourri“, a odtud je možné odvodit i název naší purpury. Rozdíl mezi „pot – pourri“ a „purpurou“ je ovšem jak v účelu použití, tak ve způsobu získání vonného efektu. Pot – pourri voní sama od sebe, takříkajíc „za studena“, zatím co plné aroma purpury nás opojí až po zahřátí.
