Pokud máme rádi sníh, který nám však v posledních letech ve vánočním období chybí, tak si ho můžeme připomenout zaštěrcháním skleněného těžítka. Uvnitř se navíc může skrývat oblíbená postava nebo motiv, který nám pocit zimních dní ještě umocní.
Někomu může skleněné těžítko připadat jako kýč, někomu jako malé umělecké dílo. Každopádně sněžítko patří k nejoblíbenějším klasickým suvenýrům. Není známo, kdo ho úplně původně vymyslel, nicméně se skleněné koule naplněné vodou, v nichž cosi plavalo, dělaly už koncem 16. století a jedno z nejstarších sněžítek se objevilo na Světové výstavě v Paříži v roce 1878. Zpočátku byly sněhové koule naplněné vodou a poté zapečetěny. Hledal se optimální materiál pro sníh, tedy třpytky. Býval vytvořen pomocí kostních třísek, kousků porcelánu, písku nebo dokonce pilin, později se sníh vyráběl z částic zlaté fólie, nerozpustných mýdlových vloček, pak bílého plastu. Experimentovalo se i s kapalinou na bázi vody nebo lehkého oleje. Dnes je to směs vody, nemrznoucí směsi glykolu a glycerinu, který viskozitou zpomaluje padání sněhu.
Málokdo ví, že skleněná těžítka s iluzí sněžení, vynalezli ve Vídni. Koncem 19. století Vídeňan Erwin Perzy skleněnou kouli zdokonalil a v podstatě nově vynalezl. (Mimochodem dědeček Perzy se narodil v Praze s příjmením Prší, po svatbě se přestěhoval do Vídně, a protože tam nikdo neuměl správně vyslovit jméno Prší, tak se přejmenoval na Perzy.) Erwin Perzy byl výrobcem chirurgických nástrojů a chirurgové pro které pracoval, ho v roce 1900 požádali, aby zvýšil intenzitu světla z tehdejších žárovek s uhlíkovým vláknem, tak, aby lépe sloužila k osvětlení operačních sálů. Perzy toho chtěl docílit pomocí skleněné koule naplněné vodou, což ke koncentraci světla na pracovní plochu používali ševci.
Pro zlepšení efektu přidával do vody nejrůznější látky. Například šlo o třpytivé skleněné hobliny, jenže ty byly příliš těžké a ve vodě se okamžitě potopily. Jednoho dne našel u své maminky v kuchyni krupičné vločky. Ty krásně nasákly vodou a pak velmi pomalu plavaly k zemi. Vypadalo to, jako když sněží, a protože měl tehdy zrovna po ruce miniaturní model Mariazellské baziliky, který vyrobil jako dárek pro jednoho přítele, šoupl ji do koule, kouli utěsnil gumovou zátkou – a první sněžítko bylo na světě. Na tento artefakt, jemuž se v německy mluvících zemích říká "sněhová koule" (Schneekugel), získal dokonce patent. Dodnes si střeží tajný recept na svůj umělý sníh. Prý se snáší déle než v těžítkách od konkurence. Snad má jít o směs vosku, plastů a dalších tajných ingrediencí.
Perzy kromě toho vytvořil i zvláštní slitinu, která usnadňovala tradiční vánoční či novoroční lití olova. Na základě těchto dvou vynálezů pak v roce 1900 založil rodinnou vídeňskou manufakturu, která funguje dodnes už ve třetí a čtvrté generaci. Ročně se tu vyrobí na dvě stě tisíc sněžítek, která se vyvážejí do celého světa – od Japonska a Austrálie až po Spojené státy. Jejich sněžítko měl dokonce na svém stole v Oválné pracovně i bývalý americký prezident Bill Clinton. Uvnitř nebyl model budovy, ani postava, ale stříbrné konfety, které se snášely vzduchem při jeho slavnostní inauguraci. A jaký motiv je vlastně podle vnuka zakladatele a současného šéfa manufaktury Erwina Perzyho III. nejoblíbenější? Je to „obyčejný“ sněhulák v nejrůznějších variantách.
Dnešní sněhové koule mohou mít zabudované hudební strojky, pohyblivé části, vnitřní světla, a dokonce i elektromotorky, které aktivují sněžení, takže není nutné těžítkem třást. Zobrazují různé scény – vánoční motivy, pohádkové postavy nebo zvířata, v létě bývají častými suvenýry z dovolené s mušličkami, pískem z pláže a třeba s vaší fotkou.
Zdroj: www.materialtimes.com, 20.12.2022
www.tiscali.cz, Lukáš Strašík, 26.12. 2020
