Ze vzpomínek na život ve vesnické škole (kolem roku 1860)
O mši na Zelený čtvrtek při Gloria rozloučili jsme se s slavnostním zvoněním, které pak utichlo až do Gloria na Bílou sobotu a bylo v té době zastoupeno „klapáním“. To prováděli školáci z celé vsi, opatřeni klapačkami, řehtačkami a trakárky, vyrobenými vesměs v proslulé dílně truhláře Troníčka. Jsou to dřevěné nástroje, jimiž, vyluzují se zvuky nikoli líbezné jako na mandolíně, ale za to pronikavé, a tak hlučné, že nás bylo slyšeli po celé vsi, ano až do městečka, spustil-li celý sbor, jenž se podle nástrojů skládal z klapačkářů, řehtačkářů a trakárníků. V tomto pořádku jsme se také po párech nedaleko školy seřadili v průvod, jemuž velel některý moudrý hoch s dlouhým prutem v ruce.
Já jsem se bohužel k této hodnosti, kterou uděloval otec, nikdy nevyšinul. Na dané znamení jsme se pak vypravili a obešli klapajíce celou ves, učinivše pět zastávek hlavně u křížů po vsi rozestavených. Na každé zastávce poklekli jsme na zem, a lidé vycházejíce z chalup, s nepokrytými hlavami za námi také poklekali. Na to celý sbor zapěl tuto píseň:
Ó Jidáši zrádce, cos to učinil,
že jsi svého mistra židům prozradil!
Nyní musíš za to v pekle hořeti
a Luciperem ďáblem tam býti.
Kyrie eleison, Kriste eleison! Tam býti.
Poněvadž slovo „zrádce“ nebylo některým hochům dosti povědomým, nahrazovali je známějším a zpívali: Ó Jidáši „s rancem“ a neministranti na konci vyslovovali: Hereleison! Kristeleison! Při slově „židům“ většina se obracela k té straně, kde měl krám žid Lorie. Na to následovala modlitba „Pozdravení andělské“, při jejímž konci někteří nedočkavci již poklepávali.
Zdrávas, Maria, milosti plná. Pán s Tebou.
Požehnaná Ty mezi ženami,
a požehnaný plod života tvého, Ježíš.
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné
nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
Po modlitbě všichni povstali, a průvod bral se dál. Píseň o Jidáši pochází jistě z dávných dob; z té příčiny podávám tu také její nápěv. Již můj otec i děd v dětských letech při velikonočním klapání ji zpívávali. Erben v Písních a říkadlech na str. 68 uvádí říkadlo, jež chlapci na škaredou středu, vyběhnuvše z kostela a klepajíce a řehtajíce, vyvolávají, říkají tomu honění Jidáše. Říkadlo toto zní:
Jidáši! cos učinil, žes Pána Krista židům zradil!
Musíš za to v pekle býti, s čertem ďáblem přebývati.
Také v západní Moravě chlapci při klepání zpívají píseň o Jidáši začínající slovy:
Poledne zvoníme, Jidáše honíme.
Cos, Jidáši, cos hočinil,
žes svýho mistra židům prozradil.
O Velikonočním pondělí vybírali jsme si odměnu za klapání, chodíce po chalupách. Všude nám něco dali: někde nějaký krejcar, jinde vejce, barvená nebo nebarvená, vařená i syrová. Když jsme všecka stavení obešli, nastalo dělení za Hálovic stodolou, a tu nás malé ti velcí hanebně ošidili: peníze a barvená vejce si nechali a nám dali nějaké nebarvené a natlučené. Zle jsme na tu nespravedlnost naříkali a jen tím se utěšovali, že, až budeme velcí uděláme to také tak.
A ještě jeden příběh:
Místy hoši odklepavše třetí hodinu odpoledne na Veliký pátek začali chodit po staveních sbírat vejce. Bývali tři: jeden ten nejstarší dělal kněze a druzí dva ministranty: jeden z nich držel klapačku, druhý nesl košík nebo tašku na vejce. Když přišli do stavení, začal kněz:
"Klekání zvoníme, Jidáše honíme. Co ty, nezdárný Jidáši, cos to učinil,
že jsi svého Krista políbením Židům prozradil?
Proto budeš mezi ďábly a lucipery přebývati a za to pykati.
A vy, krásná hospodyňko, jen se na nás nehněvejte a pár vajíček do košíku dejte!
Kyrie alejson."
„Ministrant“ nesoucí klapačku odpoví:
„Kriste elejson“, ministrant nesoucí košík pak říká: „Vajíčka v košíku ještě nejsou.“
Hospodyně pak nějaké to vajíčko dá. Někde mezi čtením pašijí běhali děti s pometlem kolem stavení říkajíce: „Vy čerti jděte pryč honem, my vás tady nepotřebujem.“
-------------------------------------------------------------------------------------
autor: František Wenig (1849, Staňkov, Horšovský Týn – 1922, Praha), kniha vzpomínek na život vesnické školy – kolem roku 1860
z knihy: Obrázky ze staré školy ve Staňkově, str. 184-186, vydáno l.p. 1917
vyobrazení: pohlednice, autor: Cyril Kotyšan (1899-1978)
