K nejstarším lidovým zvykům patřilo zapichování křížků. Do polí a luk lidé zapichovali kočičky, které byly požehnány na Květnou neděli, a malé šponové křížky. Vrbové jehnědy (kočičky) představovaly již v pradávných dobách úrodnost, měly vlastníkovi pole přinést velkou úrodu a ochránit ho od zlého, obávané bylo především krupobití. Z některých pramenů 19. století vyrozumíme, že obcházení polí se fakticky uzavíral magický kruh. Na moravském Novoměstsku hospodář koulel svěceným vejcem kolem žitného pole, na pravém rohu pole je pak s mazancem společně s hospodyní snědli a skořápky na místě zahrabali. Říkalo se tomu "svěcení žita."
Tyto křížky a palmové větvičky (kočičky) byly, často za zpěvu velikonočních písní, sedlákem zapichovány o velikonoční neděli před rozbřeskem okolo celého jeho pozemku. Místy vycházeli sedláci do polí na Boží hod po obědě. Svátek byl hlavním dnem lidového svěcení polí se všemi velikonočními svěceninami, křížky, proutky, vodou, pečivem a vejci. Křížky ze dřeva opáleného v bílosobotním ohni a pruty a křížky z prutů svěcených na Květnou neděli hospodáři zastrkávali do polí podle vžitého pořádku, nejčastěji to bývaly tři křížky a k nim se přidával jeden nebo dva pruty, aby tak bylo pole ochráněno před nepohodou počasí a byl posílen růst zasetých rostlin. Podle magické zásady podobnosti se počítalo s výškou i barvou prutu zastrkovaného do pole: čím vyšší je prut, tím vyšší vyroste obilí i len a pšenice se urodí tak žlutá, jak se žlutí jarní proutky vrby. (Eva Večerková)
- Místy zahrabávali hospodáři posvěcené červené vejce do čtyř rohů pole, aby pšenice nebyla snětlivá, nebo se přidávalo k prutům a křížkům. K dobré úrodě mělo napomoci pojídání vejce a mazance přímo na poli a rozhazování skořápek nebo drobků z pečiva do brázdy. Drobky mazance v poli měly působit na budoucí úrodu, aby narostlo hojně zrna na mazance nové.
- V okolí Telče posvětili kříže tříkrálovou vodu, ozdobili je chvojkami a nazdobenými křížky kropili pole. Při této práci pojídali mazance a platilo pravidlo, že museli hodně kousat, aby se urodilo hodně obilí.
- V Křemži na Boží hod roznášeli odpoledne, po obědě na pole a louky křížky z "berana". Každý si vzal tolikrát tři křížky, kolik částí měl pokropit svěcenou vodou. Kromě toho zarazil v každém poli větvičku „chůje", v každé louce zahrabal vedle křížků červené vajíčko a do pšenice a do hrachu přidal ještě prut střemchový. Pole se kropilo tou větvičkou "chůje", která na něm zůstala. Uprostřed se zarazili tři křížky a mezi ně "chůje", potom se vše pokropilo jinou "chůjí" jakož i osení na všechny strany světové.
- Na Česko Krumlovsku vložili do pšenice červené vajíčko, aby byla "hezká", a zarazil se též střemchový prut, aby byla pšenice žlutá a těžká. Po pokropení všech polí se voda nevylila, nýbrž každý si našel nějaký oblázek, který dal do hrnečku. Přišel domů a dal to selce, aby měla po celý rok hojně „pomazánky". Kravičkám se přineslo trochu polního „salátu", aby hojně dojily. Také do studně se hodilo vajíčko červené, aby dala zdravou vodu. Zbývající pruty z „berana" se rozdělily na čtyři části, z těch se udělali čtyři „beránkové". Jeden se dal pod střechu „na půdu", druhý na sýpku, třetí do maštale, čtvrtý do chléva, aby všude bylo štěstí a Boží požehnání. (Křemže na Č. Krumlovsku)
- Místy mělo každé pole v jednom rohu tři křížky a jednu nebo dvě požehnané palmové větvičky (nebo kočičky). Vedle malých křížků se zapichovaly ale také velké, často metr vysoké skupiny velkých a malých křížů, to byly tak zvané Wazkreuze (pšeničné kříže).
zdroj: archiv Antonín ViK a časopis Český lid, 1893
vyobrazení: ilustrace, autor J.T. Blažek (1884-1962)
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
