Den svatého Václava byl důležitým dnem i v hospodářském roce, obilí již bylo pod střechou, seno se slámou ve stodole a téměř sklizené sady. Pořádala se posvícení, trhy a nechybělo dobré jídlo. V rodinách se peklo a vařilo, vyhlášenou lahůdkou bývala svatováclavská husa, stejně jako o měsíc a půl později na sv. Martina. Hospodyňky na rodinou sešlost často připravovaly oběd se dvěma chody a pekly se koláče plněné až čtyřmi různými druhy náplní: makovou, tvarohovou, povidlovou a jablečnou.
Po celé zemi se také konaly různé platby, splátky, nájmy na vrchnostenských úřadech i na farách. Dnes bychom jej přirovnali ke dni splatnosti podle „splátkového kalendáře.“ Za časů roboty se odváděly dávky vrchnosti, vyplácely se platy obecním služebníkům i obecnímu pastýři. Příchod chladného období s krátícím se denním světle přinášel také změnu v pracovním procesu. Přecházelo se na „zimní pořádek:“ Po svátku sv. Václava, když se začalo večer na práci svítit, slavili místy kudibala. Např. v Počátkách dal krejčovský mistr svým tovaryšům na pivo, zámožnější přikoupili maso, a tak společně slavili začátek večerní práce při umělém osvětlení, trvající do Velikonoc. Výraz kudibal je patrně odvinut od šotka kudibala, který dohlížel na dodržování zákazu draní peří v určité dny nebo jen po dobu, než se rozsvítí. Pokud nějaká žena pracovala a v uvedený den se pustila do draní, vlétl do světnice a peří rozfoukal. Místy šlo vlastně o příkaz volného nepracovního dne.
V některých krajích tímto dnem končila služba čeledi a uzavíraly se smlouvy pro následující rok. Ovšem dost často se uzavírání nových smluv odbylo až mnohem později na svatého Martina. Například pro Šumavu a celé Pošumaví, ale také Horácko, Podhorácko, ale i další oblasti končívaly pastvy na salaších a začínaly v tu dobu návraty stád z horských pastvin do níže položených chlévů ve vsi, aby byl dobytek na zimu pěkně v teple. Od svatého Václava také bylo povoleno pást dobytek i na strništích, úhorech a dalších místech, kde se přes rok pást nesmělo. Po svatém Václavu se také trhaly všechny jablka.
Rychtář, pulmistr a pastýř sepisovali počet kusů dobytka. Takovému soupisu se na Horácku a Podhorácku říkalo "pořez". Počty se totiž většinou zaznamenávaly zářezy do hole. Se stády se vraceli pastevci, muži i mládenci, kteří předchozí měsíce prožili v malých skupinkách na horských pastvinách. Nejprve si šli pastevci pro plat a pak se věnovali ženám a dívkám, které se na ně moc těšily, rázem bylo ve všech vesnicích veselo. Přísloví z Vizovicka říká: „Na svatého Václava všeci dlužníci hřešíja.“
Vrchnost platila za pasení od kusu. Na Horácku a Podhorácku se z krávy dávalo čtvrt žita, z telete půl čtvrti, z prasete "mejtník" (3,8 l), z kozy půl čtvrti. Také pasák zvaný "husák" chodíval po staveních a vybíral za pasení hus. Za kus dostával na Horácku a Podhorácku máz (1,42 l) žita, groš a libru (0,51 kg) chleba.
Na Plzeňsku se toho dne odbýval svátek čeledi. Čeledíni a děvečky volili na návsi chudého krále, chudou královnu a dvořany. Náležitě se vyšňořili a králka s králem dostali koruny z pozlaceného papíru zdobené barevnými pentlemi. Jejich průvod pak prošel se zpěvem a hudbou ves a prosil hospodáře ve staveních o výslužku. Hospodyně jim dala většinou vajíčka a chléb a občas i kus pečínky. Čeleď krásně poděkovala, popřála hospodáři s hospodyní hodně štěstí, dobrou úrodu a pracanty v příští rok, a pokračovala k dalšímu stavení. Tak obešli celou ves.
Chudý král a králka prosí o pár buchtiček, nebo vajíček.
Nadělte raděj víc vajíček, nežli dolků a buchtiček,
protože náš chudý král těžkou stravu požíval.
My mu chceme zdraví zachovati, proto musíme mnoho vajec sebrati.
Když mu několik kop vajec dáte, ty vy leckdes v domě ležet máte.
Vy to na statku nepoznáte, když je králi, králce shledáte,
těmi se mu život prodlouží, svatý Václav se vám odslouží.
Večer se pak z výslužky uspořádala společná hostina v hospodě. Toho dne se také v některých místech sporadicky konala poprava kohouta, který byl upečen a sněden. Po hostině přišli do hospody sedláci s panímámami a dcerkami a začala veselá taneční zábava.
zdroj: archiv Antonín ViK a časopis Český lid a Venkov
kniha: Český rok na vsi a ve městě - Pavel Toufar
Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře, PhDr. Eva Večerková (1945)
vyobrazení: pohlednice, autor: Jan Knebl (1866, Trojanovice - 1962, Frenštát p/h.), Valašské posvícení, obraz: Josef Soukup (1890 - 1970)
