Letnice byly zdrojem pestrých projevů lidové zbožnosti a kultury. Podle lidové víry je Boží hod svatodušní obzvlášť šťastným dnem pro narození dítěte, narozené děti měla čekat zářivá budoucnost.
V dřívějších dobách se děti nesměly volně koupat. O svatodušních svátcích ale musely nejprve jít do vody, aby jim sahala po kolena, pak se vodou třikrát postříkat a teprve teď se směly do ní ponořit úplně a dál už se v ní mohly koupat podle libosti. K tomuto obřadu se váže i pranostika:
Na svatý duch, do vody buch!
- O svatodušním pondělí dostávali pacholci a děvečky od hospodyně veliký vdolek nazývaný „svatý duch“.
- Kdo by na letnice vyjel na pole, nebo kosil trávu, porušil by tak moc svých ochranných prostředků proti nepřízni počasí a škůdcům.
- Na Boží hod svatodušní nesmí si hospodář ve dne lehnouti, sice by mu lehlo obilí.
- V týž den pasáci tryskem ženou dobytek z pastvy domů, aby byl po celé léto chráněn od much.
- Lidé v tomto období navštěvovali léčivé prameny, pili ze studánek, ale také je čistili a zdobili kvítím, které byly vzpomínkou na obětiny prastarým božstvům a bytostem.
- Kdo zemřel během tzv. radostného času, musel prý být výjimečně dobrým člověkem, neboť v tuto dobu jsou nebeské brány dokořán a peklo zcela uzavřeno. Výjimku z tohoto pravidla tvořil poslední týden před letnicemi, tzv. černý. V tuto dobu nebylo záhodno uzavírat sňatky, smlouvy, stěhovat se ani dělat jiné zásadní životní kroky.
- Pokud větvičky, utržené na svatodušní svátky (v neděli či v pondělí) ve vodě uvadly či uschly do svátku Božího těla (je čtrnáct dnů po Letnicích), měl v tomto roce někdo z rodiny umřít.
