Do svatého Jiří se mohl dobytek volně pást na lukách, ale po svatém Jiří se již muselo pást jen na úhorech a pastvinách. Poněvadž od tohoto dne se bránilo pasení na lukách, říkali někde pastevci: "Svatý Jiří na záda míří" a mnohý pastevec prý dostal holí přes záda, byl-li přistižen že zákaz porušil. Někde tento příkaz platil od 1.5. a tam platilo: "Svatý Filip, na záda přilíp."
V některých krajích, např. na Šumavě je 24. duben dnem, kdy se poprvé vyhánělo na pastvu. Vycházelo se i z pranostiky: „Na svatého Jiří nezatlapou trávu ani čtyři“. (to znamená, že tráva již roste, tak rychle, že ji dobytek nezašlape). Svůj význam mělo i to, že sv. Jiří platil za ochránce koní a dobytka. Další důvod, proč mohl být tento svátek spojován s obdobím počínající vegetace byl výklad významu jména Jiří. Víme, že je původem řeckého a doslova přeloženo znamená zemědělec, nebo rolník.
