Den svatého Jána spadá do další medardovské dešťové vlny, která pokračuje jánskými, či svatojánskými dešti. Pravděpodobnost jejich výskytu, které se dostavují na počátku třetí červnové dekády (cca od 22.6.) a trvají až do konce měsíce, se podle našich meteorologických stanic pohybuje kolem 60 %. Pojem svatojánské deště, svatojánské bouřky a svatojánské povodně měl v naší lidové meteorologii velký zvuk. Univerzitní profesor Matiáš Kalina na počátku 19. století v dobovém aktuálním upozornění např. nabádá: „Bydlící u potoků mají se na pozoru míti, aby okolo sv. Jana povodní překvapeni nebyli, a i s dobytkem do nebezpečenství života neupadli. Dlouho trvající deště, ztržení se oblak, často i jen v hořejších krajinách, jsou předchůdcové povodní, které okolo svatého Jana často větší bývají nežli na konci zimy v čas břenice.“ (Zd. Vašků)
Pěkné lidové rčení "Na svatého Jana otvírá se létu brána." upozorňuje na nástup astronomického léta a je z románu Aloise a Viléma Mrštíků "Rok na vsi", tedy z jižní Moravy. Doplněné rčení pak získalo dodatek o nástupu vysokých teplot po letním slunovratu: „Od svatého Jana Křtitele běží slunce již k zimě a léto k horku.“
