Dá se říct, že jediné vysvětlení, proč si cihláři zvolili za svou patronku svatou Annu najdeme v pranostice z Pojizeří, která praví:
Svatý Vojtěch začíná, sv. Anna půlí a svatý Václav končí cihlářský rok.
Na Železnobrodsku se skutečně výroba cihel řídila tímto pořekadlem, neboť do svátku sv. Anny musela být hotova polovina roční výroby. V Plavech u Železného Brodu ještě před čtyřiceti roky se světil svátek sv. Anny mezi cihláři jako zasvěcený nebo jako „polosvátek“. Nyní (r. 1936) se sice pracuje, ale majitel cihelny daruje pivo, „aby mohla se jím přikrápěti hlína“, červencovým sluncem rozpálená. Svátek cihlářů se tam dosud zakončuje „anenským tanečkem“.
Středisko úcty sv. Anny bylo mezi cihláři ve středních Čechách a kolem Prahy. U Řeporyj a od Prahy až ke Slanému, bývaly cihelny v tento svátek ozdobeny vysokými tyčemi s kvítím a stuhami, s pestrými šátky apod. Na Zbraslavsku nejdéle se udrželo slavení svátku sv. Anny v cihelnách v Nových Dvorech a Modřanech. Zdobily se i domy cihlářů, zvláště ale dům mistra nebo správce cihelny (a malebně byly okrašlovány cihelny). Ráno v den sv. Anny šlo jedno děvče z cihelny v národním kroji s kyticí v ruce k majiteli cihelny, kde přednesla báseň a přání. Cihláři gratulantku provázeli a byli odměněni penězi a pečivem. Pak šli společně s rodinou majitele cihelny do kostela; odpoledne a večer ovšem oslavoval se svátek sv. Anny v hostinci při tanci, ale „ve vší počestnosti“. Společně chodili cihláři na mši sv. o svátku sv. Anny také v Michli, i z jiných cihelen v okolí Prahy; za světové války ale tyto zvyky zanikly.
zdroj: archiv Antonín ViK a Sv. Anna v úctě našeho lidu: Šorm A., 1936
vyobrazení: ilustrace: Lisovna rakovnické šamotárny, l. p. 1904
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
