Na Štědrý den před večeří se kropí víchem (svazek slámy) namočeným ve svěcené vodě ve světnici a na dvoře, ve chlévě, ve stodole i na zahradě, aby bylo všechno chráněno od neštěstí. Stromky se kropí, aby nezmrzly a neuschly. Ráno se dává psům, houserovi a kohoutovi česnek, aby byli bujní a hodně kousali a štípali. Prostě aby se hezky množili. Slepicím se dává obilí a mák, aby hodně nesly. Večer se dává dobytku od každého obilí štipec (trošku). Kravám a studni se přináší koleda. Říká se: „Studničko, studničko, dávám ti koledičku, abys nám dávala dobrou vodičku“ nebo: „Studničko, že tě vzkázali naši pozdravit a posílají ti koledy, abys dávala hodně vody.“
Kosti z ryb se suší, utloukají na prášek, který pak dávají jako lék proti bolesti. Také se kosti z ryb zakopávají pod stromy, aby hodně nesly ovoce. Když je o štědrém večeru hojně hvězd, „slepky“ hodně ponesou. Je-Ii hodně jinovatky, bude hojně ovoce. Když hospodyně při večeři bedlivě sedí u stolu, bude mít hojně kvočen (budou slepice dobře „sedět“). Ořechy a jablka z koledy se uschovávají, když se pak kráva „otelí“, dávají se jí do pití. Přijde-li do statku na štědrý den host — muž — budou míti býčka, přijde-li žena, bude jalovice.
Na okno se dává miska s vodou. Zmrzne-Ii voda do rána, a roztrhne-li mráz misku, ztratí se toho roku voda v studni. Bude-li v příštím roce neúroda, hádá se takto: Na dlouhý nůž se položí z jedné strany chléb, z druhé houska (vánočka) a zabalí se do šátku. Zrezaví-li nůž pod chlebem do „Tří králů“ (6.1.), bude příštím rokem neúroda na žitě, zrezaví-li pod vánočkou, neurodí se pšenice. O štědrém večeru i dobytek spolu hovoří, proto se nemá vyrušovat.
Je-li při večeři u stolu lichý počet osob, umře jeden do roka. Nikdy jich nemá být třináct, poněvadž při poslední večeři Páně bylo apoštolů s Pánem Ježíšem také třináct, a když Pán Ježíš umřel, zůstalo jich jen dvanáct. Kdo má při večeři na stínu velkou hlavu, brzo umře. Po večeři se nakrájí tolik kousků vánočky, kolik je členů rodiny. Každému patří jeden kousek. Všechny se položí na lavici a zavolá se pes. Komu patří kousek, který pes nejdříve chytne, ten do roka umře (ten nejdříve umře).
Kdo chce věděl půjde-li z domu, hodí střevíc přes hlavu. Je-Ii špička obrácena ven, odejde, je-li obrácena dovnitř, zůstane doma. — Také se dává pod tři hrnky: uzlík, dřívko a peníz. Zdvihne-li hrnek, pod nímž je uzlík, půjde z domu. Nalezne-li dřívko, zemře (dostane rakev), nalezne-li peníz, zbohatne. Děvče si přinese náruč loučí, skládá je pod kamna a počítá. Je-Ii počet loučí sudý, dostane mládence; je-Ii lichý, dostane vdovce. Jinde přehazují louče přes hlavu a počítají. Napočítá-li do suda, vdá se, napočítá-li do licha, nevdá se. Jde-li děvče po tmě do stodoly (nebo do dřevníku) a vybere si po paměti poleno a je-li rovné, dostane muže rovného; je-Ii křivé, doslané hrbatého.
Na štědrý den si nemá nikdo nic půjčovat, neboť tím přivolává do domu neštěstí. Dluží-li se mléko, přestane kráva dojit. Dá-li se o štědrém večeru pastuchovi (koledníkovi) půl vánočky nebo čehokoli jiného, má jen poloviční požehnání. Kdo přijde na „půlnoční“ první do kostela, bude po celý rok vesel, kdo přijde poslední, bude stále smutný. Na Hod Boží se dává slepicím štipec zrní, brambory smíchané s otrubami, krupice a mák. Kravám se dává míchanice ze všeho obilí a jetele a otrub (aby se dobře „telily“).
zdroj: časopis Český lid, L.P. 1906
vyobrazení: pohlednice, Václav Čutta (1878 – 1934)
