Dříve se u nás vánoční svátky slavily dle J. Hanuše dvanáct dnů, později čtyři dny. Mezi které patřily: Narození Páně (25.12.), sv. Štěpána, sv. Jana Evangelisty a Mláďátka (28.12.). Ještě později se slavily tři dny a na konec po příkladu Pruska je od roku 1773 slavíme pouze dva dny. Dnes se pod pojem Vánoce zahrnuje Štědrý den čili předvečer slavnosti Narození Páně, Boží hod vánoční neboli Narození Ježíše Krista a svátek sv. Štěpána.
Český výraz „Vánoce“ má zřejmou souvislost se staroněmeckým „Wihnahten“ (nyní Weihnachten). V českých zemích se pro označení Vánoc používaly také výrazy Svatonoc, Svatá noc a čas svatonoční. Machkův etymologický slovník uvádí staroněmecký tvar winnahten a soudí, že k převzetí muselo dojít ještě v předcyrilometodějské době. Jiní autoři soudí, že výraz Vánoce ve své lidové povaze pochází z nejranějších dob křesťanství u nás a měl souvislost s větším počtem posvátných nocí už v pohanské době. Stará čeština užívala výraz "vánocě". Po příchodu křesťanství byl možná už tak hluboce vrytý do podvědomí lidí, že se v naší slovní zásobě uchoval dodnes.
Kdy začíná doba vánoční:
Hned po každoročním slavení velikonočního tajemství je v církvi nejstarobylejší vzpomínkou oslava narození Ježíše Krista. Je to svátek výlučně křesťanský, ale je tak oblíbený, že ho slaví v podstatě všichni. Doba vánoční začíná podle římské liturgie na štědrý den za setmění prvními nešporami slavnosti Narození Páně. (S východem první hvězdy také končí adventní čas a půst.) Vánoční období pak trvá do svátku Křtu Páně včetně, který se slaví v neděli po tzv. Třech králích (slavnost Zjevení Páně, 6.1.). V lidovém prostředí je konec Vánoc spojován v mnoha zemích i s 2. únorem, na které připadají tzv. Hromnice (Uvedení Páně do chrámu).
Z historie Vánoc:
- Pohanské slavnosti zimního slunovratu, ke kterému se vázaly legendy o zrození nového slunce a vítězství života nad smrtí byly od 4. století nahrazeny, kdy už bylo křesťanství jako náboženství v Římě povoleno vírou v Narození Páně, (Boží hod vánoční). Svátek se proto nazývá "Natalis Dominii, scilicet dies", což v doslovném překladu je "Narození Páně, to znamená Boží".
- Poprvé křesťané slavili Vánoce - Kristovo narození 25. prosince roku 336 právě v Římě. Podle církevních znalců z Vatikánu k tomu oficiálně došlo poprvé až v roce 354. Od 7. století je Boží hod vánoční součástí liturgie celé západní církve.
- Tři dny před Vánocemi roku 1993 papež Jan Pavel II. uvedl, že oslava vánočních svátků není zakotvena v bibli a v souvislosti s datem 25. prosince prohlásil: "Toho dne starověké pohanství slavilo svátek Nepřemožitelného Slunce, a ten den se také shodoval se zimním slunovratem. Křesťanům připadlo logické a přitozené nahradit pohanský svátek oslavou jediného a pravého slunce, Ježíše Krista."
Nejstarší doklady o našich vánočních oslavách:
- Jeden z nejstarších dokladů o podobě staročeských vánočních oslav, či zábav pochází od arcibiskupa Arnošta z Pardubic, z roku 1357. Ten běduje nad bezbožnými hráči v kostky, že prý je to ohavný hřích hráti hru kostečnou večer před hodem narození Páně. Také mu vadí, že nehrají jen prostí, ale i muži urození a bohaprázdné ženy, a tak v hříchu tráví posvátný čas štědrovečerní.
- Z konce 14. století pochází Pojednání o Vánocích, Štědrém večeru od mnicha břevnovského kláštera v Praze Jana z Holešova. Popisuje, že lidé v době Karla IV. dodržovali půst, dávali si dárky, pekli vánočky a obdarovávali chudé, ale také věštili a čarovali, převlékali se do různých zvířecích masek, hráli v kostky a opíjeli se, což Jan z Holešova přičítal vlivu ďábla.
- Teprve od druhé poloviny 17. století se začaly Vánoce slavit jinak. Barokní zbožnost kladla důraz na rodinné hodnoty a na vyšší uplatnění církevních norem, k nimiž patřila střídmost, modlitby a dobročinnost. Platilo to však zejména v měšťanském prostředí, kde církev a zejména jezuité mohli lépe uplatnit dohled nad měšťany. Na venkově se duchovní charakter Vánoc prosazoval mnohem hůře, a proto tam déle přežívaly tradiční zvyky včetně obchůzek a koled. V průběhu 19. století dotvořil dojemné kouzlo vánočních svátků ozdobený stromeček, který se na venkov dostal z měst velice pomalu, v některých místech ho začali stavět až před II. světovou válkou.
Jak Vánoce ke svému pojmenování přišly:
Pojmenování ve slovanských jazycích vzniklo přetlumočením starého latinského označení "nativitas Domini nostri Jesu Christi" neboli "narození Pána našeho Ježíše Krista", ostatně i francouzské pojmenování "noel" pochází z latinského "natalis" (den narození) a anglické označení svátků "Christmas" je rovněž spjato s křesťanstvím, protože se odvozuje od latinského "missa" neboli mše. Německé pojmenování "Weihnachten" pochází ze středohornoněmeckého "zu den wihen nahten", což značí "v posvátných nocích či za posvátných nocí", staroněmecky vyjádřeno složeninou "wihnahten" (Wiha - světit, Nacht -noc = Svatá noc")
Na závěr se ještě jednou vrátíme do starověkého Říma:
Již staří Římané slavívali v době vánoční své Saturnálie konané po několik dní od 17. prosince. V nich byl oslavován příchod boha hojnosti Saturna a nového roku jeho vlády. Vláda Saturnova znamenala rovnost, volnost a veselí. Otroci po čas slavnosti byli svobodni jako všichni římští občané. Byli dokonce od svých pánů častováni. Tresty, soudy a veškeré nepřátelství bylo odloženo nebo zastaveno. Lid oddával se jen hrám a radovánkám. Přátelé navzájem si dávali darem voskové svíce na znamení radosti a světla. Také se rozdávaly malé hliněné sošky, v pozdější době pak číše, šátky, lžíce i verše. I Césarové se tohoto podarování zúčastňovali. Před zahájením svátků konána oběť u chrámu Saturnova a po ní veřejná hostina. Saturnálie trvaly po 7 dní. (Saturn byl staroitalský bůh osení, rolnictví, orby a podle pověsti i objevitele hnojení polí mrvou.) U starých Slovanů byl zimní slunovrat spojen se slavnostmi, které se nazývaly kračun.
zdroj: archiv Antonín ViK, Pavel Toufar - Český rok na vsi a ve městě
Karel Procházka: Lid český z hlediska prostonárodně-náboženského, Čeněk Zíbrt: Veselé chvíle v životě lidu českého a www.liturgie.cz
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
