Dříve se u nás vánoční svátky slavily dle J. Hanuše dvanáct dnů, později čtyři dny. Mezi které patřily: Narození Páně, sv. Štěpána, sv. Jana Evangelisty a Mláďátka (28.12.). Ještě později se slavily tři dny a na konec po příkladu Pruska je od roku 1773 slavíme pouze dva dny. Dnes se pod pojem Vánoce zahrnuje Štědrý den čili předvečer Narození Páně, Boží hod vánoční neboli Narození Ježíše Krista a svátek sv. Štěpána.
Český výraz „Vánoce“ má zřejmou souvislost se staroněmeckým „Wihnahten“ (nyní Weihnachten). V českých zemích se pro označení Vánoc používaly také výrazy Svatonoc, Svatá noc a čas svatonoční. Machkův etymologický slovník uvádí staroněmecký tvar winnahten a soudí, že k převzetí muselo dojít ještě v předcyrilometodějské době. Jiní autoři soudí, že výraz Vánoce ve své lidové povaze pochází z nejranějších dob křesťanství u nás a měl souvislost s větším počtem posvátných nocí už v pohanské době. Stará čeština užívala výraz "vánocě". Po příchodu křesťanství byl možná už tak hluboce vrytý do podvědomí lidí, že se v naší slovní zásobě uchoval dodnes.
