Obřadní vztyčování vysokého stromu, nejčastěji smrku uprostřed obce bylo zvykem již ve středověku a zřejmě souvisí s pohanským uctíváním stromů. Strom byl všeobecně přijímaný jako symbol života, růstu a plodnosti a postavený pro „blaho obce“ měl ochránit lidské společenství před zlými silami a přivolat vláhu.
Stavění máje se udrželo na mnoha místech v různých podobách dodnes. V Čechách a na většině Moravy se staví o filipojakubské noci, ale místy se na Moravě staví až o Svatodušních svátcích nebo o hodech. Starší tradice popisuje, že se májky dříve stavěly ve velké míře po celé vesnici. Vedle velkého máje uprostřed vsi to byla řada májek menších, které mládenci stavěli svým vyvoleným dívkám v noci před okno jejich domu, někdy i na střechu. Máje se zasazovaly i ke křížům, kapličkám a sochám světců k májovým pobožnostem.
