Slávychtivá žabka
Žabí král když přišel k břehu,
hoj! tam bylo smíchu, slávy!
Tlačily se dohromady
žabáků i žabek hlavy.
Kolem krále hned se sběhli
všichni žabí bohatýři,
skřehotavé slečny žáby
zvědavě též k břehu míří.
Hnědý skokan, který toužil
zavděčit se svému králi,
nařídil hned, národ žabí
aby spustil koncert malý.
Used na to do rákosí,
odměřeně takt všem dává,
celým tělem pohybuje,
nožkou přední poklepává.
Kuňka hraje na housličky,
na bubínek druhá břinká,
kmotr žabák drží zvonek,
převesele k tomu cinká.
Ku konci pak jakás žabka
slávychtivá sólo měla;
s rachotem a skřehotavé
přehorlivě takto pěla:
»Věřte, vzácné shromáždění,
pravdivá je moje nota!
Radujte se povždy všichni,
radujte se ze života.
Dokud ve vás jiskra žití,
bujaře se mějte k světu,
neboť mládí, radost, zdraví
v přešíleném míjí letu!«
Ještě chtěla zvolat králi
přebouřlivě: »Na zdar! Sláva!«
v tom však běda! Čáp, hle, starý
na skřipec ji nabodává.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: Kytice básniček, autorka: Viola z Prácheňska (1877, Horažďovice - 1945, Praha), 1910
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
