V Liběnicích v ovčárně se zdržoval Šetek. Vypadal jako malý klouček, jenže měl na rukou a na nohou pazourky; a mnoho veselých kousků si tam o něm vypravují. Rád škádlíval psy, kočky a moráky, a taky pacholkům a děvečkám nikdy nic dobrého neudělal, a kde co podají kutili, všecko vyzradil. Proto taky čeládka psí hubu měla na něj, ale bála se jemu, co udělat, aby se nepomstil; a taky hospodář ovčák nic nedal na něj dopustit, a to proto, že za ten celý čas, co Šetek byl v ovčárně, ovce žádná ani nezastonala.
V zimě sedával Šetek obyčejně na kamnech, ohříval se; a když děvečka do světnice přinesla plevy, aby je spařila, vždycky jí z kamen do škopka na ně skočil, říkaje: ,,Šup na plevky!“
Ale jednou zle se dopálil. Děvečka přinesla škopek jak obyčejně; ale venku do něho nalila vařící vody a jen povrchu plevami posypala. ,,Šup na plevky!“ povídá si Šetek, a hup! ale v tom okamžení byl zas už venku ze škopku, křičel a svíjel se bolestí — a čeládka se smála, až okna řinčely. Ale Šetek toho děvečce nedaroval. Jednou když lezla na půdu po žebříku, zapletl ji do něho tak, že ji musili přijít na pomoc, a měli co dělat, aby ji z žebříku zas vypletli!
V létě spávali ovčákovi čeledínové na půdě. Jednou v noci tam přišel taky Šetek, vylezl do poloviny žebříku a škádlil psy, co tu pod poklopem leželi na dvoře. Nastrkoval jim jednu nožku po druhé a pokřikoval neustále na ně:
„Jedna nožka — dvě nožky! za kterou mě chytíš?“
Psi štěkali, mohli se vzteknout. Pacholky potom už omrzelo, že jim nedává pokoje; jeden vstal, vzal otep slámy a na Šetka ji hodil i shodil jej tou otepí z žebříku dolů. Psi hned na něj a zle ho přivítali, sotvaže jim vyvázl ze zubů. Pacholek věděl, že ho pomsta nemine, a proto se měl před Šetkem na pozoru, zdaleka se mu vyhýbal; ale nic mu to nebylo platné. Jednou pásl u louky na občinách a sedl si na louce za kupku sena. Najednou strhne se mu nad hlavou šumot a než se vzpamatoval, měl celou kupku sena do vlasů zamotanou. Pacholek se dal do křiku, sekáči se sběhli, ale dělej, co dělej, seno mu z vlasů nemohli vyplést: tak mistrně bylo jedno s druhým stočeno. Pacholek musil si dát hlavu dohola ostříhat.
A když potom zase na pastvu hnal a přišel na občinách pod planou hrušku, seděl na ní na vršku Šetek, strouhal mrkvičku a posmíval se jemu: „Holej! —holej! —holej!“
kniha: České pohádky, 1947
autor: Karel Jaromír Erben (1811, Miletín – 1870, Praha)
vyobrazení: pohlednice
