Často se uvádělo i „jednou za uherský měsíc“
Výraz "jednou za uherský rok" je v češtině a slovenštině poměrně frekventovaný. Je používán jako idiom k označení něčeho, co se stává velmi zřídka nebo je velmi neobvyklé. Může to být také forma humoru nebo nadsázky, když někdo chce zdůraznit, že daná věc se vyskytuje jen málokrát nebo je velmi vzácná. Vyskytuje se i spojení „uherský měsíc“ s podobným významem, jde ale o kratší časový údaj: mnohem víc, než je třicet dní. Někdy se uvádí, že uherský měsíc má sedm neděl.
Slovní spojení uherský rok, odkazuje s největší pravděpodobností k tureckým válkám – Turci, jak známo, dobyli v roce 1453 Konstantinopol, někdejší hlavní město Byzantské říše, a následně s velkým úspěchem expandovali na Balkán a do střední Evropy. Nejkritičtější pro středoevropské země bylo období mezi rokem 1526, kdy Turci porazili v bitvě u Moháče českého a uherského krále Ludvíka Jagellonského, a rokem 1683, kdy byli sami Turci poraženi při svém pokusu zmocnit se Vídně.
První, kdo popisované slovní spojení možná použil byl Leopold I. a to, když se v roce 1681 dozvěděl o možném napadení Turky, doslova řekl: „Cha, chá! Turci? Ti nás napadnou tak možná za Uherský rok…" Císařský písař pak v den bitvy o Vídeň spočítal, že Uherský rok musí trvat přesně 721 dní…
Není divu, že i vojenská služba, do které dobrovolně i nedobrovolně vstupovala značná část našich předků, se kvůli tureckým válkám velmi často silně prodloužila nad dohodnutou lhůtu – často se rok, strávený v Uhrách, protáhl třeba na deset let. A naši předkové začali takovému nedodržování stanovených časových lhůt říkat ironicky uherský rok.
Ukázkové věty z knih:
- Takový tuze „podomácí“ oběd nechal si pan Kašpárek líbit tak jednou za měsíc, totiž za uherský měsíc, který prý má sedm neděl. Broukl, pohlížeje na plotnu a vdechuje vůni zelí: „Jo, jo, když se nechce kuchařce vařit.“ Pan Kašpárek poznal, že s paničkou nic není a šel. Stávalo se také jednou za uherský měsíc, že si paní Anna broukla, ale tu bylo jí nejlépe jíti z cesty. (1938)
- Však pan vrchní a pan starý rádi se dávají vidět a ňáký ten šesták jistě kápne. Škoda jen, že jezdívají poštou jednou za uherský měsíc. Kdyby ten uherský měsíc byl aspoň dvakrát do týdne, panečku, to by byly časy!" (1910)
- Ale ve vsi chudé, bídné vesnici — oh! Půl vsi nepije, druhá polovice buď přijde pít jednou za uherský měsíc nebo pije na křídu... A tu, aby měl člověk kachní žaludek! Upomínat nic než upomínat! A upomíná-li, dají člověku jen krobiánství — div ho nesfackujou... Žluč člověku puká vzteky — ne?“ (1903)
- „Tohle máš pěknou hostitelku,“ vzdychá babička. „Přijedeš jednou za uherský rok k bábě a ona ti lehne! To jsi se tu měl pěkně! To již dojista nikdy ke mně nepřijedeš?“ „Co to povídáte, babičko?“ mrzí se Vít. „Vždyť vy za to nemůžete… (1903)
- A my zase se ženou nikdy do Prahy nejezdíme. Já tak jednou za uherský rok, když musím, a to se jen otočím a už žas domů. Já bych tam u vás v těch ulicích a vysokých domech a v tom čmoudu a sazích nechtěl žít — za nic na světě! Dejte mi svatý pokoj!“ (1923)
zdroj: www.olomouc.rozhlas.cz, Ondřej Bláha, 2015
archiv: Antonín ViK
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
