Součástí vesnických letnic bylo také mnoho obyčejů pastýřských. Poměrně svérázně slavili letnice lidé na Šumavě. Už několik týdnů předem tu čeledínové a pasáčci nacvičovali práskání dlouhými biči. Zprvu jednotlivě a pak sjednoceni ve dvoučtvrtečním a tříšestinovém taktu práskali biči dlouho do noci, dokud nedosáhli v tomto umění mistrovství. Svištění a rány bičem měly prý znázorňovat onen hukot a vítr, při kterém o prvních letnicích na apoštoly sestoupil Duch svatý. Někteří lidé dokonce tvrdili, že práskáním biči se vyhánějí čarodějnice. Ty prý takový hluk nesnášejí a raději opustí zemi.
Pasáci po půlnoci o svatodušní vigilii vyhnali dobytek na první sezónní pastvu a soutěžili ve svých dovednostech. Opozdilci se vystavovali nebezpečí, že se stanou středem posměchu a získávali pro celý následující rok hanlivé přezdívky. Krávě, která vyšla ze stáje, jako poslední se říkalo "Pfingstschwonz" (Letnicový ocásek). Podobně to neměl jednoduché ten, kdo o Božím hodu vstal jako poslední nebo dokonce zaspal, tomu se pak říkalo ocasník, nebo pikyšvonc. Po celý zbytek noci pak probíhaly dlouhé oslavy, plné ochranných magických praktik. Ráno se pasáci vraceli s ověnčeným a napaseným dobytkem zpátky domů, kde od hospodyní dostávali za odměnu nejrůznější pečivo.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK a Za krásnější Vimperk, vyobrazení: ilustrace František Vrobel
