V 17. století, v době rekatolizace, kdy začala u nás určovat duchovní život katolická církev, se stala hromadná pouť žádaným projevem zbožnosti.
Poutní místo, je místo, které se zpravidla díky určitému tradovanému zázraku nebo uchovávané relikvii stalo cílem pouti. Smyslem pouti je pak zpravidla uctít posvátné místo, poprosit Boha či světce o uzdravení, nebo poutníci prosí za vyslyšení svých proseb. Na místě zázraku bývá zpravidla postaven kostel či kaple s ambity, ve kterých je umístěn důvod putování: milostivá socha či obraz uctívaného světce, nejčastěji Panny Marie.
Tento článek je exkluzivní obsah pro premiové uživatele
