Za původem ohňů předmájové noci se musíme vypravit do pohanských dob, zejména ke Keltům. Svátek Beltaine se slavil v noci z 30. dubna na 1. května. Byl to jeden z nejdůležitějších milníků a rituálů Keltů jejichž kmeny ve starověku sídlily severně od římské říše, od Francie až na naše území. Svátek byl významným dělícím bodem roku a zahajoval prvním květnem dobu tepla a světla. Vlády se ujímal sluneční rohatý bůh Bellen, pán ohně vod a ochránce lidí a který dal svátku jméno se o této noci spojil s Velkou matkou. Jednou z teorií je, že jejich sňatek symbolizoval spojení nebe a země a na jeho počest se stavěly stromové symboly, dnes známé jako májky.
Po odeznívající zimě bylo třeba očistit a zničit vše zlé z temného období roku. K tomu sloužily právě očistné ohně. Tyto ohně byly zapalovány druidy, což byli keltští duchovní. Ohně hořely v posvátných hájích nebo na nejvyšším místě v okolí. V podvečer Beltain se zhášely veškeré ostatní ohně v domácnostech a znovu se zažínaly až uhlíky z očistných ohňů. Tímto se rituálně očišťovaly domy a stavení. K očištění lidí docházelo tak, že lidé přes oheň skákali, převáděla se přes něj i zvířata, či se jen okuřovala dýmem. Podle některých teorií se zapalovaly ohně dva - jeden mužský a druhý ženský. Kolem ohně se tancovalo, v ohni se pálily posvátné byliny a do vzduchu se házela zapálená březová košťata jako ochrana proti zlým duchům.
