Kdys šla jsem lesní cestou...
Kdys šla jsem lesní cestou,
les tiše zpíval mi,
a paprsek slunce vnikal
v tmu větví průrvami.
Snů spousta v duši vstala
a létla vědomím,
tak jako hejno ptáků
když táhne údolím,
klid do srdce se vléval,
jež jásat zachtělo,
když krůpěj rosy chladné
mi spadl na čelo,
a do dnes ještě nevím,
jak tehda stalo se,
že oko moje vlhké
pak dlouho zdálo se.
Tento článek je exkluzivní obsah pro premiové uživatele
