Naši dávní předchůdci v lovu před mnoha tisíci lety věřili, že za úspěšný lov musí vděčit nadpřirozeným silám. Aby nebyli neúspěšní přinášeli před lovem oběti různým bohům. Jedním z prvních byl v Mezopotámii bůh lovu Sumukan, později v Babylonii byl velký lovec Nimrud uctíván jako bůh lovu. To bylo někdy ve 2. tisíciletí př.n.l. a ještě dnes s oblibou nazýváme myslivce podle něho „nimrody“, což má spíše hanlivý podtext (bouchal, sváteční střelec, ba i nešika).
V pravěku byl posvátným a uctívaným zvířetem jelen. Hatité v Malé Asii uctívali bohyni lovu Rutaš zobrazovanou s jeleními parohy, keltové uctívali jelenohlavého boha lovu Cernunnose. Ale i později se v různých křesťanských knihách Kristus vypodobňuje jako jelen s bílými nebo zlatými parohy. No a křesťanství nám pohanské bohy lovu nahradilo osobami svatých. Tak jsme obdrželi své patrony, z nichž dnes je nejrozšířenější svatý Hubert.
