Začátkem druhé květnové dekády přichází období, kterému je věnována velká pozornost. Podle dlouhodobých pozorování se prý předpověď o chladných až mrazivých ránech naplní v průměru jednou za dva až tři roky a je spojena se jmény Pankráce (12.5.), Serváce (13.5.), Bonifáce (14.5.) a jejich kuchařky – mokré, uplakané či umáčené Žofie (15.5.). Pro první tři svaté se v lidových pojmenováních nejčastěji objevují označení, jako jsou např. ledoví muži, ledoví svatí, ledoví bratři, ledováci, velcí ledoví muži, zmrzlí muži, zmrzlí svatí, zmrzlíci, zmrzlí bratři, tři studení, studení svatí, mokří muži, mokří svatí, mokří bratři. Národopisec a kulturní historik Čeněk Zíbrt (1864-1923) je ve svých dílech označuje jako železné muže a železné bratry.
Klimatolog Václav Hlaváč se domníval, že české označení železní muži vzniklo původně ve dvoujazyčném česko-německém prostředí vlastně chybným překladem z němčiny. Totiž záměnou Eismanner (ledoví muži) za Eisenmanner (železní muži). Nasvědčovala by tomu i místa zjištění výskytu tohoto pojmenování, která byla prokázána sběratelskou činností národopisce Čeňka Zíbrta a jeho spolupracovníků, totiž v oblastech jižních Čech, ležících na kontaktu s někdejším osídlením německým obyvatelstvem. V českém prostředí se však železní muži stali zvěstovateli podstatně pestřejší škály počasí nežli jejich „němečtí kolegové.“
