Je obyčej velmi starý, již staří Slované uctívali vodu jako důležitý zdroj života a každý rok na jaře ji přinášeli obětiny, byly to většinou jarní ratolesti, čerstvé lístky a květy, které měly ještě více znásobit moc vody. Ta měla zajistit dobrou úrodu a posílit zem pro nadcházející rok.
Věřili, že voda posílí přírodu a ta propukne v plné síle. S příchodem křesťanství studánky získaly ještě další význam, lidé věřili, že symbolizují uplakané oči panny Marie po ukřižování Ježíše Krista, proto jejím čištění byly pověřeny svobodné, nevinné dívky, neboť se věřilo, že dívčí nevinnost má očistnou moc. Kdokoli nečistý by mohl do studánky přinést hřích a pohoršit pannu Marii.
Otvírání studánek:
Tento magický úkon, měl především zajistit čistou vodu a dostatek vláhy. Studánky se nejčastěji otvíraly během královniček, dívčích svatodušních oslav. Dívky se vydávaly ke všem studánkám ve vsi a v jejím okolí a ve zbožném průvodu prozpěvovaly písně a pronášely říkadla. Do každé studánky vložila jedna z nich na chvíli dřevěný křížek a potom přicházela jedna dívka za druhou a každá se podílela na vyčištění vody od napadaného listí a bláta. Na vyčištěnou studánku pak byl jako znamení čistoty položen zelený věnec. Čistou vodu dívky nabíraly do malovaného džbánku, rozlévaly ji do všech stran a zpívaly:
Teč vodičko čistá do všech čtyř stran, od větrů a bouře, studánko, nás chraň.
Teč vodičko čistá do všech čtyř stran, od větrů a nesnází, studánko, nás chraň.
Teč vodičko čistá do všech čtyř stran, od sucha a hladu, studánko, nás chraň.
Teč vodičko čistá do všech čtyř stran, od bídy a nemoci, studánko, nás chraň.“
Když byly studánky vyčištěny, zvolily si královnu (královničku, králenku). Většinou bylo vybráno hodné, mladě a hezké děvče, které ostatní děvčata okrášlila kvítím. V neděli následoval po vesnici „průvod královniček“, kdy svátečně oblečené dívky za zpěvu vybíraly za vyčištění studní. Další neděli si pak dívky za vybrané peníze sjednaly muzikanty a konala se muzika „ze studny“ s tancovačkou.
Lidé věřili, že když vyčistí opuštěnou studánku přivolají na sebe štěstí. Neboť jen čistá a průzračná voda má léčivou sílu. Voda z právě vyčištěné studánky prý měla magickou moc, lidé ji často nosili na pole, aby ho očistila a dodala mu sílu k další dobré úrodě. Někdy se vodou ze studánek kropil i les, aby si do příštího roku zachoval hojnost a sílu. Vodou se kropil i chlév, aby dobytek nepřišel k úhoně.
Rituál čištění studní:
Kromě studánek a pramenů věnují dívky velkou pozornost i studním. Obcházejí všechna hospodářství ve vsi a v každém studnu důkladně vyčistí. Rituál čištění studny dívky ukončí tím, že na ni položí zelený věnec. Když jsou s čištěním všech studní hotovy, vydá se průvod dívek od domu k domu a za vyčištěné studny žádají peníze. Vybrané peníze předají muzikantům, kteří pak příští neděli vyhrávají na taneční zábavě „za studny“. Přijdou si na ni zatančit, zazpívat a pobavit se všichni obyvatele vesnice.
Voda se také dostala do lidových pranostik a úsloví:
Hluboká jako studna. Divoká jako řeka. Tichá voda břehy mele.
Dívky, které sedávaly u potoka a myslely na mládence udělaly z vody i věštkyni, aby zjistily, kdy toho svého potkají a jaké je čeká budoucnost, a tak pouštěly po vodě upletené věnečky. Jestliže se věneček zasekl ve víru nebo roztrhl o kámen nečekalo dívku nic dobrého, pokud ale odplul s proudem mohla dívka čekat klidný život s nějakým švarným hochem.
O zvyku čištění studánek informuje již v roce 1697 jezuitský misionář Ferdinand Zelechovský působící v Bechyňském kraji: V okolí Lomnice, Zálší a Drachova dívky vesnické, žádají-li sobě deště, scházejí se četně za soumraku na luzích, zpívají hlasitě písně ženců a velí konečně, aby jedna z nich nahá, a to neposkvrněná panna (volí se k tomu dívka osmiletá) sestoupila do studánky a z ní vodu vůkol vylívala, tím prý svolá z nebe déšť na osení.
Další verše, které dívky pronášely během a po čištění studánek:
Tahle vodička studená je přes devět mezí voděná.
Beru tě vodičko po proudu, ať máš celý rok vodu.
Jak studánka otvírá se, otvírá se vždycky v máji, tak se taky srdce lidská, tak se taky otvírají.
Zažeň smetí ze studánky, zažeň smetí jarní vánku, ať se třpytí voda čistá, ať se třpytí na dně džbánku.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK, ČT1 – NAŠE TRADICE, Královničky a otvírání studánek, 2012
vyobrazení: pohlednice autor neznámý a fotografie ČT edu
