První senoseč probíhala nejpozději do poloviny června tak, aby stačila narůst ještě druhá tráva: otava. Druhá senoseč se odbývala zhruba čtyřicet až šedesát dnů po té první, v závislosti na počasí, a pokud se rok vydařil, v září se mohlo pokosit ještě potřetí. Hospodář dobře věděl, že kvalita trávy a usušeného sena z různých sečí je rozdílná: červnová tráva bývala mohutná, s dostatkem živin, kvůli přebytku vlákniny ale mohla být pro zvířata příliš tuhá. Otava už byla zpravidla nižší a jemnější, obsahovala totiž méně stonků, ale zato více listů.
Sečení kosou bylo doménou mužů, o sušení, shrabování a kopkování se staraly většinou ženy. Hotové seno se pak kupilo do menších kop a odváželo se do seníků.
Pěkná louka byla chloubou každého hospodáře. Mudrosloví praví: „Dbáš-li o louku, dbá ona o tebe.“
Jsou-li v den svátku sv. Barbory (4.12.) meze přikryty sněhem, těší se rolník, že bude příštího roku hojnost trávy. Někde na Štědrý den po večeři donášejí trávníčku zbytky jídla neboli výslužku, aby poskytl dostatek trávy. Potom říkají:
Trávníčku, trávníčku, nesu ti výslužku!
Pojď ty s námi jíst! Ať ty, travičko, budeš mít,
Bude maše kravička (kozička) s tebou jíst.
zdroj: archiv Antonín ViK, časopis Venkov
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
