Paukertovo lahůdkářství se ve své době řadilo mezi nejslavnější lahůdkářské domy v Evropě.
Za vznikem originálního chlebíčku z dílny Jana Paukerta stojí tehdejší hudebník a umělec Jan rytíř Skramlík. Vedle toho, že působil v Národním divadle, také maloval a tvořil velká plátna. Byl opravdový labužník a rád si z Paukertovo lahůdkářství nechával do ateliéru nosit svačinky. Obložené chleby nechtěl, protože se mu s nimi špatně pracovalo, a proto poprosil přítele Paukerta o něco menšího. Lahůdkář mu na příště poslal jednohubky, ale ty se umělci zdály zase příliš malé. Požádal ho tedy o něco „na dvě tři kousnutí“. Příště mu Paukert poslal obložený chlebíček a česká specialita byla na světě. Byl to na šikmo seříznutý plátek bílé veky na kterém byla rybí lahůdka. Malíř Skramlík měl totiž rád ryby, proto byly na prvním chlebíčku zpracované ořezy ryb ve formě jakési antipasty. Všechny pozdější slavné varianty přišly později.
Chlebíček s rostbífem a cibulovou majonézou platil v Praze za největší lahůdkou. Velmi oblíbený byl i plátek veky se salátem, suchým salámem, vejcem, šunkou a kyselou okurkou. Na chlebíčcích si pochutnávali Ema Destinová, Lída Baarová, Hugo Haas, Jaroslav Seifert, Jiří Voskovec a Jan Werich, Tomáš Garrique Masaryk i Vlasta Burian. Král komiků si Paukertovy chlebíčky oblíbil natolik, že dokonce pořádal slavné chlebíčkové hody pro své přátele. Základem úspěchu lahůdkářské pochoutky byla cibulová majonéza. Tu si v lahůdkářství vyráběli vlastní a obsahovala olej a vejce od „slepiček dobře živených“.
