Koledou se obecně otevírá veselý čas Vánoc.
Historie vánočních koled sahá do 13. století, podle legendy je autorem první koledy svatý František z Assisi (1181–1226). U nás byla první koledou: "Vele, vele, stojí dubec uprostřed dvora", která byla součástí spisu Štědrý večer, který sepsal mnich Jan z Holešova (1366-1436) a byl to vůbec první spis, který se zabýval vánočními zvyky, obyčeji a koledováním. Ve stejné době také vznikla koleda Narodil se Kristus Pán, kterou si snad měli zpívat i Husiti.
Jan z Holešova popisoval církevní koledování, respektive kalendování: kněží a žáci, během Štědrého večera a oktávu Narození Páně chodili v bílých komžích a zpěvem latinských písní ohlašovali narození Krista, vykuřovali kadidlem domy na ochranu před zlými silami, nosili hořící svíce a obraz narozeného Krista – snad Jezulátko v jesličkách. Koledy se hrály na trzích, v hostincích, v chalupách, ale i v klášterech a v domech bohatých měšťanů. Koledy měly přinést štěstí a blahobyt do každého stavení. Z dochovaných záznamů se dočteme, že v XV. až XVII. století chodily po koledě nejen děti, ale i také dospělejší pacholata, studenti, žáci, pro které bylo koledování důležitým zdrojem obživy. O vánoční koledě nosili s sebou „děťátko“. O koledě na Tři krále chodívali s „hvězdou“.
