Ještě před první světovou válkou bývaly obchůzky Lucie neodmyslitelnou součástí předvánoční atmosféry na českých, moravských a slezských vesnicích. Byl to jeden z nejkrásnějších svátků před Vánocemi. Někde si dokonce tento svátek oblíbili více než den svatého Mikuláše. Možná to bylo i tím, že velkým úkolem svaté Lucie bylo vymetat tmu a přinášet světlo.
Lucky byly po Barborkách další bytosti, které chodívaly strašit dům od domu. Chodívaly 12. prosince za soumraku a byly zahaleny v bílé barvě čistoty, nevinnosti, ale také smrti. Postavy těchto démonických žen, které zosobňovaly duchy ženských prapředků mají se svatou Lucií společné především jméno. V každém kraji vypadají Lucky trochu jinak, nejčastěji chodily zahaleny v plachetce a ojediněle hlavně na Táborsku s maskou a s velkým zobákem, kterým bylo možno i klapat. Zobák symbolizuje očištění či odseknutí člověka od všeho starého, zlého, temného a nežádoucího. Někdy, ale ke strašení dobře postačil jen pomoučený obličej a když během návštěvy Lucky mlčely a všechno předváděly jen pantomimou o to víc se jich děti a dospělí báli.
