Lěšímu, jehož pravomoc se také vztahuje na pole a luhy, podobá se Polevik a Lugovik. Polevik, Polevoj bývá přede žněmi vysoký podle obilních stébel, a po žních se cvrkává a stává se maličkým jako strniště. Utíká před ranami kosy a kryje se v těch klasech, které zůstanou ještě státi. S posledními klasy dostává se do žencových rukou a s posledním dožinkovým snopem bývá přivezen do stodoly. Polevik zjevuje se v poledne a před západem slunce. V této době není radno na poli spát. Polevik v podobě silného chlapce projíždí se na koni po poli a kdo by spal, toho zajede nebo naň pošle nějakou nemoc. Zjeví-li se v noci, zvěstuje neštěstí, např. požár.
Lešijovi se podobá také Div, bytost zmiňovaná již ve staroruské literatuře, a zlovolní lesní duchové jako Nikola či Mikola, jehož jméno je snad odvozeno od světce Nikoly Dupljanského, který žil v dutém stromě. Lesní démon Mikola je znám i Kašubům, ti věří, že dává pocestným hádanky a tomu, kdo uhádne, ukáže cestu, kdežto kdo neuhodne, propadne moci zla.
