Obyčej volit si krále a pořádat průvody a jízdy se v českých zemích projevuje v různých krajových podobách. Králem je malý chlapec, který zvítězil v jezdecké soutěži, nebo pasák, který jako první vyhnal dobytek na pastvu před východem slunce a práskáním biče dal znamení, že tam už je. Domů se pak vracel s ověnčeným dobytkem a titulem krále, který mu udělila „pohůnská rada“. Král se také mohl určit volbou, losováním nebo vyprošením.
Jsou to v jádru starobylé obřadní projevy dospívající mládeže, hochů a dívek, v čase plného rozkvětu a vegetace, v čase zrání. Charakteristickým jevem královských her je vyvolávání směřující na osoby a události v obci, promluvy zveřejňující příběhy, vlastnosti a přečiny lidí, konkrétních osob. K starobylým prvkům patří: obřadní koupání a maskování do zeleně a obcházení studní. Základními projevy jsou průvody nebo obchůzky krále a jeho doprovodu po vsi se sbíráním darů, veřejné pronášení žertovných soudů, stínání krále nebo žáby.
Zábava o svatodušních svátcích s králem na Domažlicku je poutavě popsána v tomto příběhu, který by se také dal nazvat: Lenoch v hlavní roli.
Časně ráno rozléhají se na návsi rány biče, jako když posledního aprila vyhání chasa ze stavení kouzelné báby (upomínka na Filipojakubskou noc). Z každého dvora otvírají se vrata a rychlým krokem je hnán dobytek. Všude spěch, všude kvap. Kdo nejdříve přižene na přílohy na Hlinovatkách, ten bude králem. Kdo přižene druhý, ten bude pravým ministrantem, třetí levým, čtvrtý kočím, pátý vaječníkem, šestý „sedlovým“ koňem, sedmý náručním (je-li jich více, je i čtyřspřeží) a poslední, chudák bude lenochem, bude ležet v káře přikryt peručím nebo i lipovým listím. Průvod se již objevuje na návsi. Král s dvěma ministranty mají ověnčené prapory pentlemi a šátky, vaječník má na ruce strakatý košík a v ruce hrnek – kasu na peníze. Kočí vesele práská a koně v chomoutech se zvonci u dvoukolé káry se plaší. V káře těžce oddychuje a šídlem v ruce odhání pan lenoch ty, kdož se mu posmívají. Král s ministranty a vaječníkem vstupují do „sence“ (světnice). Kočí s koňmi zůstává na dvoře a práská bičem. Po křesťanském pozdravu spustí pravý ministrant:
Pykytyrykytyšvonc! Zabili jsme krále na vysoké skále, neměli jsme se čím brániti, musili jsme kůly z plotu lámati. Pane králi, je-li pravda?
Pan král odpoví:
Jest pravda. Kdo nesvědčí, šelma větší, a kdo svědčí, ještě větší, já největší!
Poté spustí levý ministrant:
Panímámo krásná, darujte nám kousek másla, pár vajíček na rendlíček, by se našemu králi hubička pásla. Pane králi, je-li pravda? Král opět přisvědčuje.
Panímáma jim za vystoupení dá několik vajíček. Když prošli všechny statky a chalupy, tak ve slavnostním průvodu zašli k rybníku, kde káru s lenochem namočili a milého lenocha jako vodníka mokrého vytáhli. Poté si rozdělili dary, nejvíce dostal král a nejméně lenoch.
Po požehnání se šlo ještě na náves k lipám, kde se provolávalo. Byly to vtipné říkanky na adresu každého stavení. Při vyvolávání se také dávaly různá jména a od nich pak vzniklo mnoho přezdívek statků a lidí.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
Zdroj: archiv Antonín ViK, Obyčeje a slavnosti: Eva Večerková, Český rok od jara do zimy: Milada Motlová, Veselé chvíle v životě lidu českého: Čeněk Zíbrt
Vyobrazení: obraz Josef Fiala (1882, Košíře - 1963, Praha)
