Jednoho dne sv. Petr šel skrze lesy a přes luky po straně Kristově a nepromluvil ani slova. Tu tázal se Kristus: „Petře, o čem tak vážné přemýšlíš?“ — „Ach, mistře, musí to býti přece jen krásné, jmenovati se pánem bohem. Chtěl bych jen na jeden den vládnouti světem.“ — „Však ty toho hnedle budeš litovati,“ podotknul na to syn boží, „ale staneš se! Dnes budeš pánem bohem a až do slunce západu budeš řídit svět.“ S tím se sv. Petr velice spokojil.
Tu přišli do jedné vesnice a viděli, kterak hezká holka ze statku vyhání na pole stádo bílých hus a že pak sama do vesnice se vrací. „Hej holka,“ zavolal sv. Petr, „pročpak necháváš tady husy? Nechceš je pásti?“ — „Ech, copak vás napadá? Vždyť je dnes u nás posvícení, musím k tanci!“ „Kdo ale bude u hus, aby je nikdo neukradl?“- „Dnes ať si je sám pán bůh hlídá!“ volalo děvče a vesele běželo ke vsi, odkud již písničky hrály. „Nuže, Petře, slyšel jsi to? dnes jsi pánem bohem, tedy musíš dávat pozor na husy!“ Tu se počal sv. Petr vzpouzet, avšak nebylo mu to nic platné, posadil se na zelenou mez a dával pozor. Ale nebyla to snadná práce, husy nechtěly dát pokoj, štěbetajíce lítaly sem a tam, tak že nebohý sv. Petr byl nakonec tak zemdlelý, jako kdyby byl deset dní na cestách.
