Podle prastaré lidové pověry pět dní po sv. Janu Křtiteli (24.6.) žádá si každá řeka na svátek sv. Petra a Pavla jakýsi letní dar, oběť. Je to tedy den, kdy lidé nejčastěji přicházejí o život utopením. Proto se v tento den za žádnou cenu nikdo nechtěl koupat. Dokonce ještě na začátku 19. století se zdráhali pražští rybáři vytáhnout v tento den z vody utopence, ježto se obávali vodníka, ve Vltavě bydlícího, že by se jim za takový čin zle pomstil.
Kdo chtěl této pověře předejít musel si pořídit amulet, který dokonce zajišťoval, že se mu nikdy nic zlého nepřihodí. Musel jen v tento den, ve dvě hodiny odpoledne vykopat známou rostlinu čekanku a nosit ji při sobě.
Petr je pokládán za pána počasí. Pavel hraje v tradici menší roli, ale je vzýván jako přímluvce za déšť a plodnost polí. V našich pranostikách ovšem vystupují společně. Na sv. Petra a Pavla se pravidelně očekávala bouřka:
