Byla-li našimi předky vlaštovka půvabně pojmenována ptáček Panny Marie a svátek Zvěstování Panny Marie nazýván dnem Panny Marie lastovičné, nese náš nejrozšířenější zástupce vlaštovkovitých jiřička obecná podnes podle průměrné doby návratu, jméno svého kalendářního patrona – svatého Jiří. Podle lidových bájí je jiřička povahy veselé, miluje svobodu nade vše; zavřená v kleci hyne v několika dnech. Zvláštních schopností duševních nejeví. Vypravuje se, že byla původně hostinskou, a proto též jako pták miluje hluk a hádky. Hospodyně prý ji nemají rády, poněvadž se říká, že v tom domě jiřičky nejraději se hnízdí, kde jsou klepy na denním pořádku. Kde se mnoho jiřiček zdržuje, tam panují klevety a přirozeně také neshody. (Zdeněk Vašků, Velký pranostikon)
- Na svatého Jiří, jiřičky již víří.
- Ve svatojiřském týdnu přilétají jiřičky.
- Dokud nepřiletí jiřička, nepůjdou krávy na pastvu.
- První bouřky se dostavují na křídlech jiřiček.
- Návrat jiřičky ohlašuje návrat letních bouřek.
Největší skupinu fenologických pranostik měsíce dubna tvoří rčení, které hovoří o jiřských hadech a štírech. Tyto pranostiky jsou dosti přesné, protože s prvními hřejivými jarními paprsky vylézají studenokrevná zvířata, aby se zahřála. Mírné rozpaky ovšem budí označení „štíři“, ale jednoduché vysvětlení "výskytu štíra" v jiřských pranostikách podává historik J. Svoboda, domnívá se, že označení "štír" v pranostikách znamená totéž, co vyjadřovala staročeská slova ščur, jaščur či jaščerka, tedy, že se významově zcela kryje se současným pojmem "ještěrka". (Zdeněk Vašků, Velký pranostikon)
