Jakmile rozmrzla půda a bylo vyhovující počasí, tak nastal nový počátek hospodářského roku. Sedláci zapřáhli svoje koně, nebo volky do pluhů a vyjeli na pole. Půda se po zimě musela obrátit, vyoraly se brázdy a zrní se pak do nich rozhazovalo ručně. Kdy nastával přesný čas k osevu jařin nešlo říci. Rolníci se řídili podnebím svého okolí. Nastala-li příznivá povětrnost, započal hospodář ihned se setím, přičemž dbal toho, aby se nesilo ani do sucha, ani však do mokra, vzduch i půda museli být již náležitě „otepleny.“
Než se dal rozsévač do práce, udělal třikrát znamení kříže nad zrnem a svazečkem klasů z minulé úrody pokropil svěcenou vodou osivo i pole. Pak obrácen k východu se pomodlil i se zaříkáním proti chorobám obilí, hlavně sněti. První hrst obilí rozhodil do tvaru kříže. Pro setí lnu a konopí byl žádoucí vysoký člověk, protože pak i rostliny narostly vysoké.
Při setí měl rozsévač přes levé rameno zavěšenou plachtu-rozsívku, levou rukou si přidržoval její konce a pravou nabíral osivo a rozséval. Šel volně a zrno pravidelně obloukem rozhazoval, většinou při každém vykročení pravou nohou. Rozsívka byla čistě vypraná plachta, která pokrývala štědrovečerní stůl a také rozsévačova košile musela být čistě vypraná, nejlépe zcela nová. Do osiva se přidávala zrnka posvěcená zpravidla na den sv. Štěpána.
Rozsevač ječmene měl si vzít pod jazyk tři ječná zrna a nesměl s nikým mluvit po celou dobu setí. Když byl s prací hotov, vyplivl ta zrna do jednoho rohu pole. Vrabci v tom rohu něco málo zrní sežrali ale na jiných místech se ječmene prý ani nedotkli. Místy se radilo, aby se ječmen sil v lichý týden po vánocích, t.j. 13, 15 a 17 týden.
Na závěr několik dalších rozsevačských pověr:
- Když se seje obilí, místy pozdravují: "Obroď vám Pán Bůh!" a rozsevač odpovídá: "Dejž to Pán Bůh i vám!"
- Aby ptáci obilí nesezobali, kladl si rozsevač pod jazyk tři obilná zrnka, aby nemluvil, ježto se věřilo, že mluví-li se při rozsévání, vrabci létají na obilí. Leckde protáhl rozsevač rozsívku zavřeným zámkem a pak teprve do ní nabral obilí. Pokud pak sel, nepromluvil ani slova jsa pevně přesvědčen o tom, že jako byl zavřen zámek, tak bude zavřen i zobák ptáků, kteří by chtěli zrní sezobat.
- Na Novobydžovsku přestával rozsevač ihned rozsévat šel-li kněz okolo pole a pokud neuzřel, že kněz vytáhl z kapsy šátek, kdyby sil dále, bylo by prý obilí snětivé.
- V krajích západní Moravy přistrojila hospodyně hospodářovi vejce, když byl hotov se zaséváním, dálo se tak proto, aby se obilí dobře urodilo.
- Rozsívá-li hospodář z rozsívky (plachty), na kterou předlo sedmileté děvčátko, vydaří se obilí.
- Kdyby přešel hospodář nebo rozsevač záhon a nezasel ho, zemřel by prý rozsevač nebo majitel toho pole do roka.
zdroj: archiv Antonín ViK, Český rok od jara do zimy, autor: Milada Motlová a Český lid: K. Pejml
vyobrazení: ilustrace, František Vrobel (1892, Zábřeh, Ostrava – 1953, Kroměříž)
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
