Naši předci kladli velký důraz na jarní hnojení a prastará rolnická pořekadla vše potvrzují:
„Chceš-li z pole bráti, musíš na ně dáti.“ a „Kde se hnojí, tam se rodí.“
Na Táborsku hospodáři říkali: „Mrť to je moje smrť, chvůj to jest fůj, mech ten si nech, ale sláma to je máma!“ Podobně zní staré pořekadlo: „Sláma – v poli máma, neřád – hrabej pořád, mech – ten nech!“
- Přiveze-li hospodář mrvu na pole a udělá-li z prvního vozu tři hromádky, bude mít podle lidového názoru v tom roce hojnost obilí.
- Kdo by, ale vozil o masopustu na „ostatky“ hnůj na pole, ten by prý zaplakal nad úrodou, ježto se mnoho neurodí na takovém poli. Na Moravě zase říkali: Vozí-li kdo v „končiny“ nebo v suché dni hnůj na pole, bude mít neúrodu.
- Hospodáři neopomíjeli dát na pole kosti z ryb a odpadky z jídel od štědrovečerní večeře, poněvadž takové pole poskytne prý hojnou úrodu.
- Aby se vymořily housenky a jiný škodlivý hmyz, dává se na pole popel, zvláště tam, kde se sází zelí.
zdroj: archiv Antonín ViK a Český lid, Karel Pejml
vyobrazení: malba, Gustav Zindel (1883, Blatno - 1959, Loučná pod Klínovcem)
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
