Svěcení svící a jejich používání jako hromniček nám připomíná, že Pán je s námi, a proto se zapalovaly i kolem umírajících. Tento zvyk je velmi starý, jeho historie sahá až do středověku, šlo o ochranu před satanem, zlými mocnostmi. Hromniček užíval lid i při dalších náboženských obřadech. Ženy si např. dávaly světit svíce, aby neumřely bez světla. Přišel-li kněz k nemocnému, rozžehly se svíčky.
Při zaopatřování nemocného dávali domácí bedlivý pozor při odchodu kněze na kouř zhasnuté svíce stojící na stole. Šel-li kouř ke dveřím, nemocný brzy zemře, jde-li ke stropu, uzdraví se. Čeká-li se poslední hodinka umírajícího, obnášejí ho rozžatou hromniční svíčkou. Také někdo z přítomných hromničku staví na prsa nemocného a táže se ho: "Jene, přijímáš to světlo boží, které jsi na křtu svatém obdržel?" Může-li nemocný, tak odpoví: "Přijímám." Nemůže-li již však mluvit, odpovídají za něho příbuzní. Potom se hořící svící obnese. To se opakuje třikráte. Také se místy přítomní modlí a mění konec Zdrávasu říkajíce: "Svatá Maria, matičko Boží, pros za něj a nás hříšné, nevíme hodinku smrti naší. Amen." Tomuto zvyku se říkalo „obnášení“ a dělo se tak proto, aby nemocný lehce umíral.
