Vyletěl skřivánek vysoko nad oblaka a zazpíval. Říkávalo se, kdo o Hromnicích slyší skřivana zpívati, bude šťasten. Ne nadarmo lidová pranostika praví "Na Hromnice si musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout". Toto úsloví je u nás literárně známé již z 16. století a o jeho původu jsou různé teorie. Skřivani k nám totiž přilétají v rozmezí zhruba jednoho měsíce, mezi 15. únorem a 15. březnem, a od příletu do konce léta je také nejlépe slyšet skřivaní zpěv.
Dokonce se o skřivánkovi mluví v jiné lidové pranostice už 21. ledna na svátek sv. Anežky Římské, patronky panenství a dětí: "Svatá Anežka když laskavá, vypustí z rukávu skřivana".
Nejstarší dochovaný důkaz o Hromnicích a skřivánkovi:
Ctibor Tovačovský z Cimburka je autorem spisu z roku 1457, který věnoval králi Jiřímu z Poděbrad a v jedné části textu se můžeme dočíst: Bude chtít vrch svého štěbetání učinit právě jako skřivan na Hromnice.
