Uctívaným stromem letního slunovratu je dub, strom plodnosti, myšlenek a inspirace. Žalud, plod dubu, připomíná symboliku vejce: hojnost, prosperita, plodnost.
Slované tradičně ctili posvátné duby zasvěcené Perunovi a velké úctě se těšily především stromy zasažené bleskem či jinak poznamenané živly. Slovanská úcta k dubu se dochovala hluboko do novověku, v obcích bez kostela se konaly pod dubem církevní i svatební obřady a přinášely se zde zvířecí oběti, například voli a berani. Dubu a jeho dřevu či listí byly přikládány magické vlastnosti, jako ochrana domů před hromem. Pálení dubového listí mělo přivolávat vítr, dubové věnce zavěšené na kravské rohy měly dobytku zajistit sílu a zdraví. Taktéž bylo dubu užíváno v magickém léčitelství, například věšením věcí nemocného na strom či zaklínáním nemoci do něj. Často byl dub vysazován při narození dítěte, především chlapce.
U nás patří k nejznámějším památným stromům Oldřichův dub, který roste v severní části obce Peruc pod zámkem nad potůčkem, a právě zde se zrodil jeden z nejslavnějších milostných příběhů české historie – příběh Přemyslovce Oldřicha a prosté pradleny Boženy, který je popsán již v Dalimilově kronice. Podle pověsti potkal zde přemyslovský kníže Oldřich (vládl v letech 1012–1034) Boženu, kterou poté pojal za ženu, a z jejich nelegitimního svazku se narodil jeho jediný syn, pozdější kníže Břetislav I. Některé verze pověsti uvádějí, že Božena byla zadaná a po odchodu s Oldřichem se její opuštěný milenec – či snad manžel – na dubu oběsil.
