První únorové dny jsou neobyčejně bohaté na pověrečné úkony, zejména na svěcení chleba, vody či svící a na četné kolednické obchůzky. Ta dnešní nese jméno "Chození s Dorotou" a patří k nejstarším lidovým hrám u nás.
Život svaté Doroty, nábožné panny, byl v českém národě brán ve veliké vážnosti a v mnohých krajinách se slavila její výroční památka zvláštním lidovým obřadem, jenž se nazýval "chození se svatou Dorotou." Hru tvoří epické veršované skladby, které byly hrány v rodinách jako malé obchůzkové divadlo s dojemnou scénou, končící symbolickým setnutím hlavy věrné křesťanky, svaté Doroty. Původ této hry je možné vysledovat již ve staročeských legendách a písních ze 14. století, které pravděpodobně vycházely z latinského textu Legenda aurea. Nejstarší autentický text hry o sv. Dorotě je zapsán ve sborníku Jiřího Evermonda Košetického. Vznikl před rokem 1686, kdy již hra byla známa a hojně provozována. Hra byla uváděna v klášterech augustiniánského řádu, který se podílel na šíření kultu sv. Doroty. Procesem neustálého přetváření se pak stala jednou z nejoblíbenějších her českého i moravského lidu a byl tak položen základ pro jednu z předjarních oblíbených tradic.
