Za starých dob chodili žáci ve Vítonicích na sv. Blažeje koledou po dědině, hlavy měli pokryté papírovými čepicemi. Když vkročili do jizby, postavili se v řadě a zpívali dle vypravování stařičkého Jana Pechy.
1. Sem pospěšme, nemeškejme s libostí bratrové a Bohu díky vzdávejme, s vroucností prozpěvujme: Kriste Spasiteli milý, ach, smiluj se nad námi!
2. Den radostný jest nám nastal bratrové, bratrové, zpívejme všichni s radostí vesele, vesele, by nás ráčil od zlého chrániti, chrániti a po smrti nás do nebe přijati.
3. Na den sv. Blažeje, podle toho obyčeje, budeme vám zpívati, chceme něco dostati.
4. Již pantáto s paňmámou poslechněte nás nemálo, skrz patrona našeho, Blažejíčka svatého.
5. Chceme my také věděti, máte-li vy jaké děti, pošlete je do školy, ať nezůstanou voli.
6. Mezi námi vyučí se ryzím mravům, také ctnosti; nemáte míti v nich nepravosti, budete míti z nich radosti.
7. Kdo své dítky miluje, vede je k dobrému; své syny dá do školy, ať se učí tomu.
8. Nejdříve Boha znáti Stvořitele svého víry vyučovati Krista Syna Jeho.
9. Z toho užitek bude, když víry nabude; víra, láska, naděje, k spasení prospěje.
10. Protož vy, rodičové, znáte ten užitek; dejte syny do školy, pokud je mladý věk.
11. Pakli žáka nemáte, na papír nám dejte; pro jeden groš, nebo dva, jistě nezchudnete.
12. Pantáto s paňmamou, nezdržujte nás tu, máme ještě dalekou my před sebou cestu!
Zajímavé je, že na Slovensku chodívali žáci na sv. Blažeje i na sv. Řehoře (12.3.) a že při říkadlech Řehořských žertovnými veršíky odůvodňovali, proč po sv. Blažeji přicházejí i nyní:
