Pojmenování sabat není odvozené od hebrejského schabat neboli "odpočívat", ale bylo odvozeno od dávných dionýských mysterií provozovaných v Thrácii, kde se jim říkalo sabazia od "sabasein" neboli "tropit" či "dělat hluk". Ve své zcela původní podobě byl sabat pohanským shromážděním na počest "rohatého boha", shodného či velice podobného Sabaziovi nebo Mitrhovi. Nešlo o uzavřené shromáždění čarodějů a čarodějnic, ale o setkání, na které měl přístup každý, a kde se všichni věnovali rituálním tancům, hodování, bujarým oslavám a doslova orgiím, protože rituální sexuální akty měly v dávné minulosti obrovský význam pro podporu plodnosti půdy. Probíhaly ve spojení s magickými silami, na nichž závisí plodnost půdy, a tedy i bohatost úrody. Však se také těchto prastarých rituálů zúčastňovali především venkované - zemědělci.
První náznaky představy o čarodějnickém sabatu se objevují v 9. století v Německu a ve 14. století se poprvé objevuje termín sabat, a to ve francouzském prostředí. Sabaty se konaly na horách, skalách nebo jiných vyvýšených a pustých místech, v Českých zemích to byly Petrovy kameny u Losin, hora Třístoličník na Šumavě, Radhošť, Petrova skála v Jeseníkách (hora vysoká 1446 m ve skupině Pradědu), neblaze proslulá ze známých procesů na Šumpersku.