Pověry tohoto dne se točí především kolem všestranného požehnání. Lidé věřili, že vše, co se v tento den posvětí v kostele – od mazanců a vajec až po kousek pečeného masa – získává nadpřirozenou moc chránit zdraví rodiny i prosperitu hospodářství. Neděle byla také dnem „zázračných úkazů“: věřilo se, že i slunce při svém východu radostně poskakuje a celá příroda se omlazuje. Každý úkon, od společného jedení rozkrojeného vejce až po ranní "závodění" cestou z kostela, měl zajistit, aby rodina držela pohromadě a aby život v domě „čerstvě běhal“ po celý nadcházející rok.
V lidové víře byla připisována zvláštní síla i vodě, která je po zmrtvýchvstání Ježíše nová. Na Přešticku chasníci na Boží hod brodili koně, aby byli bujní, a protože je nová voda, tak se lidé vzájemně postřikovali novou vodou a rosou. Na Zábřežsku chlapci chodili brzy zrána polévat dívky, aby byly celý rok čerstvé, čisté a zdravé. Postupem času se tento očistný akt přesunul na velikonoční pondělí.
- Jídla dnes posvěcená se jedí ve stoje. Každý, kdokoli „do stavení přijde", i žebrák, právě v okamžiku, kdy se jídla ta jedí, dostane aspoň kousek.
- Na Hlinecku se svěcená vejce jí před obědem nalačno. Hospodář je rozkrájí mezi členy rodiny na tolik dílků, kolik je stolovníků. Obyčej znamená soudržnost rodiny a ochranu před zablouděním. Dělo se tak i s mazancem, který se dával i každému dobytčeti, aby se mu dařilo a bylo k užitku.
- Svěcené vejce se používalo i při jarním orání na v západních Čechách. Oráč dal před pluh vejce, když pluh přes ně přejel, daroval je prvnímu žebrákovi. Neporušené vejce bylo pokládáno za známku pěkné sklizně o žních. Tyto rituály měly podpořit úrodnost země.
- Na Mladoboleslavsku uložily hospodyně hovězí maso posvěcené na Velký pátek do mísy na polévku a daly do sklepa. Na Boží hod slily šťávu, kterou maso pustilo a daly dobytku, aby se mu vyhnula slintavka a další nemoci. Maso se uvařilo k obědu.
- Kdo se v neděli velikonoční první vrátil z kostela domů, tomu nejdříve dozraje obilí.
- Kousek svěceného vejce, mazance a vína donese hospodář na velikou neděli na zahradu, pole a do studně, aby stromy hojně ovoce měly, pole dalo hojnou sklizeň a studně měla vždy dobrou vodu. (Nový Bydžov)
- Vejce, které bylo vařeno s proutkem žluté vrby, jasanu a střemchy na Zelený čtvrtek, se jí společné na Velikou neděli; pojme-li někoho blud, ať si vzpomene, s kým na Velikonoce společně vejce jedl, a hned najde pravou cestu. (Pardubicko)
- Na Mladoboleslavsku uschovávali od Velkého pátku kostičky z holoubátek, která jedli pečená k obědu, protože je hospodář vzal zavázané na Boží hod do kostela a po bohoslužbě je rozházel po louce pro dobrou úrodu i jako ochranu proti škůdcům, především proti krtkům. Několik kostiček hodil také do studny, což mělo odradit žáby.
- Na Boži hod velikonoční, jakož vůbec na druhé dva Boží hody, nejí se v některých statcích maso, „aby se lépe mohla odstavit telata".
- Na Boží hod nemá si hospodář sám čistit boty, aby neměl „snět" v pšenici. (Sušicko, B. Hrábí)
- Kdo bloudí, a vzpomene si, že jedl beránka společně o Božím hodu, najde hned cestu pravou.
(Klenci na Chodsku) Jindřich Baar.
- Na Boží hod se světí buchty a vejce, jež se pak v domácnosti pojídají. Skořápky vajec dávaly so na přísadu zelnou. I tento obyčej skoro již vymizel. (Valašsko)
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK a spol, a časopis Český lid, 1893, Obyčeje a slavnosti - Eva Večerková
vyobrazení: pohlednice - Marie Gardavská (1871 – 1937)
