První, a na dlouhá staletí poslední, Betlémské světlo prý bylo do Evropy dovezeno těsně před Vánocemi 1099, kdy se do rodné Florencie vrátil z křížové výpravy voják s hořící svící. Splnil tím závazek, že dá-li Bůh a on tažení přežije, přinese domů plamen ohně z betlémské baziliky. Florentští se mu zdráhali uvěřit, ale jeho druhové odpřisáhli, že světlo je autentické a onen muž betlémský plamen neohroženě nesl přes hory i pouště a ochránil ho před vichřicí na moři.
Novodobá tradice Betlémského světla je neméně zajímavá. U jejího zrodu tentokrát stojí tři hybatelé a nese českou stopu. První je rakouská umělkyně Ada Brandstetterová, která v sobě léta nosila vzpomínku na mládí v Plané u Tachova, kde se zapalovalo Světlo míru. Umělkyně vypráví: "Na Štědrý den roku 1941 nechal můj otec Martin Kusch postavit před kostelem sv. Petra a Pavla vánoční strom. Děti k němu přicházely, zpívaly koledy a od rozsvícených svíček na stromečku si ve svých lucerničkách odnášely domů světlo přímo od Ježíška. Praktický význam tohoto dění však spočíval v tom, že rodiče zůstali sami doma a měli tak dost času ozdobit dětem jejich vánoční stromeček a štědrovečerní stůl. Mojí úlohou bylo tuto slavnost připravit a na děti s lucerničkami dohlížet... Ten okamžik, kdy děti se svými lucerničkami mizely postupně ve tmě, ve mně zanechal tak silný dojem, že i v následujících letech v cizině jsem na tuto chvíli musela myslet s tím, že tento krásný vánoční zvyk nesmí být zapomenut."
