V Čechách se odedávna koledovalo a koledy byly rozmanité, při některých koledníci nosili Betlém sebou. V dobových časopisech se popisuje, že koledovat s Betlémem chodili dítky, nebo i nuzní dospělí. Jedno z dítek mělo na tkanici kolem krku zavěšenou malou skříňku ze dřeva a v ní vystříhané papírové jesličkové figurky. Někdy byla bedýnka s jesličkami a s betlémskou hvězdou připevněna na hůlce. Další z koledníků měl pokladničku a obyčejně zpívali: „Pásli ovce valaši na betlémské salaši“. Dle historických pramenů si chudé rodiny často koledou zabezpečily živobytí na několik následujících zimních týdnů.
Na Příbramsku se traduje, že v 16., 17. století v městě Březnici chodili mniši koledovat s betlémkem umístěným u pasu.
Nejzajímavější koledníci, kteří chodili po Čechách byli „Kolárovičtí Betlemáři“. Ti Betlémskou scenérii často osvětlovali svíčkou. Tento Betlém byl již nákladnější, a tak si ho po koledování uložili, aby s ním příští rok po malých opravách mohli opět chodit. Mohli zpívat i tuto koledu:
Tatíčku, matinko, novinka veliká!
Malého bratříčka dostal jsem dnes!
Leží tam v jesličkách na chudých plenčičkách,
na křídlech andílků z nebe se snes.
zdroj: p. Tlustý, sběratel "Betlémů"
vyobrazení: pohlednice Adolf Liebscher (1857, Praha - 1919, Potštejn)
