Bývalo zvykem, že v předvečer svátku svatého Bartoloměje spěchaly dívky k jeřabinám, aby si natrhaly jejich zářivé plody. Z nich pak vázaly věnce, do kterých vplétaly i zelené listy, aby celému dílu dodaly pestřejší barvy. Druhý den ráno, ještě než nad vesnicí vyšlo slunce, pospíchaly s hotovými věnci na půdu a zavěšovaly je pod okénko ve štítu domu.
Při věšení věnců platilo pravidlo: kolik dívek žilo na statku, tolik věnců ráno zdobilo štít domu. Věnce byly tvořeny do nejrůznějších podob a vzájemně propojeny jeřábovými šlahouny. Celá vesnice takto uctívala svátek svatého Bartoloměje, přičemž ozdobené domy zároveň jasně ukazovaly, kde mají dcery na vdávání. Tento lidový zvyk byl rozšířený v jižních Čechách, konkrétně na Kardašořečicku. Lidé tehdy věřili, že jeřabiny mají zázračnou moc. Kdo trpěl bolestmi zubů, měl plody povařit ve vodě a horkou páru chvíli inhalovat. Bartolomějské jeřabiny se přidávaly také do krmení dobytku, aby dobře prospíval a měl chuť k jídlu.
Rozšířenou tradicí byla představa o léčebné síle stlučeného másla na den sv. Bartoloměje před východem slunce: "Nesmí se však ve vodě vyprati, nýbrž pouze »vypleská« se z podmálslí. Máslem tím mažou se choré údy přímo aneb udělá se z něho mast, kterou některá stará žena umí připravovati. Smíchá za tím účelem ještě různé »špecie«, jichž musí býti lichý počet a jež za lichý počet peněz se kupují, t. j. za 3 —5—7 krejcarů. Máslo Bartolomějské dodává se i do lékáren." Na Plzeňsku takové máslo, namazané na chlebě, pojídali na památku mučednické smrti světce.
Původ zvyku je v lidovém podání spojován s pověstmi:
Když sv. Bartoloměj chodil jako apoštol Páně po světě, obraceje nevěřící lid na jeho víru, nosil s sebou kytičky z jeřábů, které rozdával dívkám. Další pověst říká: Když byl sv. Bartoloměj pronásledován od Astyaga, bratra krále Polymia ve Veliké Arménii, skrýval se v různých domech. Ti, kteří jej skrývali dávali na štíty svých domů jeřábové věnce, aby ostatní křesťané lehce mohli sv. apoštola nalézti a s ním se potěšiti. Místy se na sv. Bartoloměje říká: "O svatém Bartoloměji naplije jelen do řeky a proto se nemá nikdo koupat."
Legenda o bartolomějských věncích je podobná, jako u sv. Vavřince:
Když apoštol svatý Bartoloměj putoval po Velké Arménii a obracel pohany na křesťanskou víru, popudil proti sobě mnoho nepřátel v čele s královým bratrem Astyagem. Ti na Bartoloměje tak dlouho očerňovali a donášeli, až ho nakonec jednoho dne ve vesnici zajali. Tajně ho uvěznili v jednom ze stavení, odkud ho plánovali pod rouškou noci – až budou jeho stoupenci spát – převézt na bezpečnější místo. Aby dům s vězněm v noci snadno našli, pověsili na jeho štít jako znamení jeřabinový věnec. O plánu se však rychle dozvěděli apoštolovi přátelé. Aby věznitele zmátli a Bartoloměje zachránili, narychlo uvili věnce z jeřabin a vyvěsili je na štíty všech domů ve vsi. Tím apoštola zachránili, a právě na památku této události se prý dodnes dávají jeřabinové věnce na štíty venkovských stavení.
zdroj: archiv Antonín ViK a časopis Český lid, 1896
vyobrazení: fotografie, autor neznámý
