Svatý Václav byl kníže velmi vzdělaný. Četl a psal latinsky, a to tehdy uměl málokdo. Byl velmi mírný, zbožný a spravedlivý. Vykupoval otroky z otroctví, protože chtěl, aby žili svobodně. Nechtěl, aby byli lidé popravováni, a snažil se tomu zabraňovat. Staral se o vdovy a sirotky a celkově konal samé dobro, a proto není divu, že se svatý Václav stal nejvýznamnějším patronem a ochráncem České země, a to minimálně od poloviny 10. století, kdy počaly vznikat první zapsané legendy a choval se ve velké úctě.
Václav byl synem knížete Vratislava (mladšího syna Ludmily a Bořivoje I.) a Drahomíry (dcery knížete Havolanů z polabských Slovanů). Jako předpokládaný rok narození je podle údajů uváděn rok 907. Podle pověsti byl Václav vychováván svou babičkou Ludmilou, která se mu velmi věnovala. Po smrti Václavova otce, knížete Vratislava, se ujala vlády Václavova matka Drahomíra. Václav spolu s mladším bratrem Boleslavem zůstal v péči babičky Ludmily. Mezi oběma ženami a jejich stoupenci vznikl spor o vliv na Václava a moc v knížectví. Spor pro Ludmilu skončil jejím zavražděním na hradě Tětíně Drahomířinými družiníky. Pozdější legendy popisují Drahomíru jako zastánkyni pohanství, proti které stála zastánkyně křesťanství - Ludmila.
