Zvuky zvonů
Temným krajem již se dní,
z věže zvuky zvonu zní:
Zhůru, bratři! procitněte,
na kolena poklekněte,
s díkami povzneste cel
k tomu, jenž nad vámi bděl.
Opět zvony zaznívají,
v tom se písně ozývají,
svatební sbor zvesela
kráčí teď do kostela.
Ach, ty sladké zvonů zvuky
plodí slast a pudí muky!
Však i strast to znamenává,
zvon kdy zvuky své vydává ;
s nadějí vznes’ pak se duch
tam, kde sídlí mocný Bůh.
Nemůžeť ten zhuben býti,
komu tato hvězda svítí.
Když pak hvězdy večerní
nebes roucho znádherní,
slavně všecky zvony hlučte,
písně chvály se rozzvučte:
Otče! každý duch tě chval,
že jsi nás opatroval.
Tento článek je exkluzivní obsah pro premiové uživatele
