Traduje se, že co se na Ondřeje člověku v noci zdá, to se mu i vyplní. Ženy a dívky také věřily, že věštění bude účinnější, když k němu přistoupí po předchozím půstu. Časté věštby se prováděly před usnutím, v posteli. Na Moravskobudějovicku např. pronášela dívka před spaním prosbu k sv. Ondřeji:
"Svatý milý Ondřeji, prosím tebe potají,
ať se mi zjeví ve snu ten, jenž za muže mi usouzen"
Děvucha na Táborsku zase byla přesvědčena, že vloží-li pod polštář krajíc osoleného chleba, zjeví se jí ve snu ten, za koho se má provdat.
Na Slavkovsku dívka vstupující pravou nohou do postele říkala:
„Postýlko, postýlko, šlapu tě, svaté Ondřejku, prosím tě:
dé mně této noci uviděti, co je mýmu srdcu némilejší!
Místy před ulehnutím napsala dívka na ceduličky jména sedmi známých hochů a jeden lísteček nechala prázdný. Cedulky si uložila pod polštář a ráno jednu z nich vytáhla. Jméno mládence na cedulce jí jasně ukázalo, kdo bude jejím mužem. Když ovšem vytáhla prázdný lísteček, bylo po svatbě. V jiném kraji dívky měly jen čtyři lístky, jež pak zavazovaly do rohů kapesníků, který vložily také pod polštář. Ráno při rozvázání prvního uzlu uviděly jméno svého ženicha.
Na Kopanicích mladé ženy zkoumají svůj budoucí osud podle proutků: Dívka si ostrouže jeden proutek celý, druhý do pola a třetí nechá s kůrou. Dá si je na noc všechny tři pod hlavu. V noci když se probudí, vytáhne proutek: je-li ostrouhaný, dostane mládence, na polo ostruhaný znamená vdovce. Třetí věští, že toho roku ještě nebude svatby.
Někde si zase děvčata dávala pod sebe do postele mužské kalhoty a doufaly, že se jim ve snu ukáže jejich vyvolený.
Povídačky o milostné věštbě:
Tento den se postí svobodní lidé, aby se jim v noci zdálo, koho dostanou. Tak si také řekly dvě děvečky, že se budou spolu postit. A aby je žádný k jídlu neměl anebo se jim neposmíval, vyšly obě hned časně ráno do lesa pro stlaní. Po obědě, když přišly domů a volali je k obědu, vymlouvaly se, že se jim nechce jíst, až prý zase přijdou. Avšak nevrátily se až v noci. Když pak ulehly a usnuly, zdálo se té jedné, že vidí dlouhou ves a po ní šel mužský vysoké postavy, v modrém selském kabátu. Ta druhá pak viděla máry a na nich rakev přikrytou příkrovem. I vyplnilo se jim to oběma. Ta prvá dostala ještě toho roku toho samého sedláka v modrém kabátě, kterého viděla ve snu, ta druhá, ale do roka umřela. (Český lid, 1912)
Tak i jedna kupcová v Praze, jež měla dva milé, postila se, aby viděla, kterého z nich dostane. I spatřila toho jednoho ve snu tak dobře, že viděla tmavý pruh, který mu šátek na krku způsobil. Nedlouho na to ho viděla v kostele, a právě ten šátek na krku a ten pruh od puštěné barvy měl; a v krátkém čase na to klečela s ním před oltářem. (Český lid, 1912)
zdroj: archiv Antonín ViK a kniha: Veselé chvíle v životě lidu českého, Čeněk Zíbrt
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
