Svátek platil za přelomové datum začátku zimy a počátku adventu. Spolu s Velkým pátkem, svátkem Narození sv. Jana Křtitele (24.6.) a Štědrým dnem bývala svátku sv. Ondřeje a svatoondřejské noci přisuzována velká věštitelská moc, věřilo se, že právě ona má tu moc, vyjevit každému budoucnost. Věštění v tomto dnu má velmi starý předkřesťanský původ.
Lidé dříve přírodu vnímali mnohem citlivěji než dnes. Zemědělci věděli, že jeden z činitelů života voda se na dlouho ztratí pod ledem, a tak chtěli ještě naposledy nahlédnout do nitra země a zeptat se na svůj osud, na budoucnost: na úrodu příštího roku, na lásku a manželství, na život a na smrt. Ondřejova noc byla tedy považována za noc věštby, kdy svobodné dívky a mládenci zkoušeli zjistit, kde na něj čeká partnerské štěstí. Osudové dotazy se kladly i stromům, okolní přírodě a prostředí ve kterém lid žil. Naši předci tak chodili do sadů, kde třásli větvemi, aby přivolali na poradu duchy a bůžky, vysekávaly v ledu díry, všímali si chování domácích zvířat atd. Avšak na prvním místě dotazů byly ženské vdavky, neboť sv. Ondřej je patronem nevěst:
