Vodník
Dítě, vody vždy se chraň,
rybníků a řek se straň.
Tam vodník bytuje,
jak tě lapnout, zpytuje.
Leží na dně pod vodou,
čumí, zdali dítky jdou?
Hroznou tlamu otvírá,
kterou děti požírá.
Na hlavě mu roste mech,
ten je plný vodních blech,
oči má jak měsíce,
ruky jako palice.
Někdy jako myslivec
mívá z rybích kostí klec;
leskne se mu velký nos,
vodu pouští levý šos.
Pořád chtivě pohlíží,
dítě-li se neblíží?
Chlapečky i děvčata
kde jen může, pochmatá.
Kdo se k vodě dostane,
po tom ruku napřáhne.
Koho chytí za nohy,
na věky je nebohý.
Tento článek je exkluzivní obsah pro premiové uživatele
