Obecně rozšířeným zvykem o svátku Všech svatých bylo rozdávání almužny místní chudině. Koleda za mrtvé, tak říkali na Slavičínsku darům v poživatinách, chlebech, mouce, sušených hruškách a slanině, které přinášely hospodyně žebrákům, sedícím v předsíni kostela s putnami, za modlení. Dary jídla byly projevem křesťanského milosrdenství, ale bylo v tom i něco navíc. Souvisely se starou představou, že lidé bezmocní, žebráci a děti jsou poslové, nadaní schopností zprostředkovat kontakt mezi pozemským a nebeským světem, anebo, že přímo zosobňují duše zemřelých.
Na Znojemsku hospodyně pokládaly o svátku Všech svatých do okna chleba pro dušičky, vracející se v noci před svým svátkem (2.11.) do svého domu. Lidé také házeli na svátek všech svatých do ohně mouku, aby se duše v očistci ochladily. Je také možné hodit do ohně střídku chleba, což se provádí ze stejného důvodu, duše zemřelých v očistci se tímto úkonem ochladí. (časopis z r. 1855)
